Luci Emili Paulus Macedònic (llatí: Lucius Aemilius L. f. M. n. Paullus Macedonicus) (230 o 231 aC - 160 aC) va ser un magistrat romà, el membre més distingit de la família dels Emili Paulus, que formava part de la gens Emília. Era fill de i va néixer l'any 230 aC o 229 aC. Va créixer influït per les idees aristocràtiques del seu pare. Era partidari d'una estricta disciplina a l'exèrcit i va aprendre a fer auguris ingressant al col·legi d'àugurs. Se'l menciona per primer cop l'any 194 aC quan va ser nomenat un dels triumviri coloniae deducendae per la fundació d'una colònia a Crotona. L'any 192 aC va ser edil curul amb Marc Emili Lèpid, i va triomfar sobre dotze candidats que més endavant van ser cònsols. En el seu edilat va perseguir als pecuarii. L'any 191 aC va ser pretor i va obtenir la província d'Hispània Ulterior amb títol de procònsol. A Hispània va fer la guerra als lusitans (191 a 190 aC) i va ser derrotat prop de Lyko, una ciutat dels bastetans, on va perdre sis mil homes. Però després es va recuperar i va derrotar l'enemic deixant la Bètica pacificada per un temps (190 aC). Va tornar a Roma el 189 aC i es va presentar candidat al consolat, però les diverses vegades que ho va intentar va perdre l'elecció, fins que el 183 aC, va ser finalment elegit cònsol junt amb Gneu Bebi Tàmfil. Va exercir l'any 182 aC. El 181 aC el senat el va enviar contra els ingauns, un poble lígur que tenia un considerable poder naval i atacava les naus mercants. Els ingauns van ser sotmesos completament i les seves fortificacions arrasades. A la seva tornada a Roma va obtenir els honors del triomf. Els següents tretze anys va viure tranquil·lament a Roma, dedicat a educar als seus fills. (ca)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (kolem 229 př. n. l. – 160 př. n. l.) byl římský vojevůdce a politik. Jeho otcem byl Lucius Aemilius Paullus, konzul zabitý v bitvě u Kann. Lucius Aemilius Paullus byl členem patricijské rodiny Aemiliů Paullů, která díky svému majetku a příbuzenským vazbám ke Scipionům patřila k nejvlivnějším římským rodům. Po vykonání vojenské služby v hodnosti vojenského tribuna započal Paullus v roce 193 př. n. l. svoji politickou dráhu (cursus honorum) zvolením kurulským aedilem. Dalším krokem pak bylo získání praetury v roce 191 př. n. l. Jako sloužil v Hispánii, kde v následujících dvou letech bojoval s proměnlivým úspěchem proti Lusitánům. V roce 182 př. n. l. byl Paullus poprvé zvolen konzulem. Jako prokonzul získal v následujícím roce velení ve válce proti ligurským kmenům. V roce 171 př. n. l. vypukla třetí makedonská válka. Po dvou letech nerozhodných bojů byl Paullus v roce 168 př. n. l. podruhé zvolen konzulem. Římský senát ho pověřil vedením války v Makedonii a během poměrně krátké doby se mu 22. června 168 př. n. l. podařilo dosáhnout rozhodujícího vítězství v bitvě u Pydny. Makedonský král Perseus upadl do zajetí a třetí makedonská válka byla vítězně ukončena. Paullus nechal popravit 500 význačných Makedonců, kteří byli známí svým nepřátelským postojem k Římů. Mnoho dalších poslal do vyhnanství v Itálii a ve jménu senátu zabavil jejich majetek. Podle Plútarcha si však velkou část takto získaného jmění přisvojil. Velkolepými oslavami vítězství a stavbou skvostných monumentů dal Paullus poraženým symbolicky najevo, že od nynějška jsou bezvýhradně podřízeni Římanům. Během zpáteční cesty do Říma v roce 167 př. n. l. dali legionáři reptáním najevo svoji nespokojenost se svým podílem na kořisti. Aby utišil jejich neklid, vydal Paullus v Epeiru rozkaz zastavit pochod. Epeiroťané sice projevovali sympatie k Makedoncům, avšak nijak se nepodíleli na válečných operacích proti Římanům. Ačkoliv tedy jejich království zachovávalo neutralitu, Paullus přikázal vyplenit na 70 epeirských měst. 150 000 lidí bylo zotročeno a celý Epeiros se proměnil v dokonalou pustinu. Paullův návrat do Říma byl vskutku grandiózní. Obklopen nezměrnou kořistí, získanou v Makedonii a Epeiru, oslavil neobyčejný triumf (přestože se lidové shromáždění původně vzpíralo přiznat mu právo ho oslavit), v němž byl veden také zajatý makedonský král. Jako projev uznání jeho zásluh udělil senát Paullovi přízvisko Macedonicus. Tím dosáhl Paullus jednoznačného vrcholu své kariéry. V roce 164 př. n. l. byl ještě zvolen cenzorem, ovšem v průběhu pětiletého funkčního období v roce 160 př. n. l. zemřel. Jeho smrtí sláva rodu Aemiliů Paullů skončila, což bylo dáno tím, že Macedonicovy politické a vojenské úspěchy postrádaly paralelu v jeho soukromém životě. Byl oženěn s Papirií Masonis, s níž se – podle Plútarcha – z neznámých příčin rozvedl. Z tohoto manželství vzešly čtyři děti: dva synové a dvě dcery, z nichž první byla provdána za Catona staršího a druhá za Aelia Tuberona, bohatého muže plebejského původu. Paullus později uzavřel ještě jedno manželství, z něhož měl opět dva syny. Zřejmě se však obával, že nebude schopen poskytnout všem svým synům dostatečnou finanční podporu k zajištění politické budoucnosti. Proto se rozhodl dát dva nejstarší syny k adopci spřáteleným římským rodům, což ostatně nebylo v Římě nic neobvyklého. Jeden z nich se stal jako Quintus Fabius Maximus Aemilianus adoptivním synem Fabia Maxima Cunctatora. Další byl osvojen Publiem Corneliem Scipionem, synem Scipiona Africana. Tento Paullův potomek známý pod svým novým jménem – Publius Cornelius Scipio Aemilianus – se dosáhl slávy jako přemožitel Kartága ve třetí punské válce v roce 146 př. n. l. Starší synové tak byli přijati za členy nejmocnějších patricijských rodů. Paullus doufal, že dva mladší synové budou dále rozšiřovat slávu jeho rodu, avšak oba zemřeli ještě ve velmi mladém věku zhruba v téže době, kdy Paullus slavil svůj triumf. (cs)
Ο Λεύκιος Αιμίλιος Παύλος ήταν Ρωμαίος στρατηγός και ύπατος, νικητής του βασιλιά της Μακεδονίας Περσέα στην Πύδνα (168 π.Χ.), γι` αυτό και επονομάστηκε Μακεδονικός. (el)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (* um 229 v. Chr.; † 160 v. Chr.) war ein römischer Feldherr und Politiker. Sein Vater war Lucius Aemilius Paullus, der in der Schlacht von Cannae geschlagene und getötete Consul. Lucius Aemilius Paullus war das Oberhaupt der Patrizierfamilie der Aemilii Paulli, einer aufgrund ihres Vermögens und ihrer verwandtschaftlichen Beziehungen zu den Scipionen äußerst einflussreichen Gruppe. Nach der Ableistung seines Militärdienstes als Militärtribun wurde Paullus 193 v. Chr. zum curulischen Aedil gewählt. Der nächste Schritt in seinem cursus honorum war die Wahl zum Praetor im Jahr 191 v. Chr. Mit dem Ende dieses Amtes ging er in die hispanischen Provinzen, wo er von 191 bis 189 v. Chr. mit wechselndem Erfolg gegen die Lusitaner kämpfte. 189/88 v. Chr. gehörte er zu den zehn Mitgliedern einer Senatskommission, die gemeinsam mit Gnaeus Manlius Vulso die Verhältnisse in Kleinasien nach der Besiegung des Antiochos III. neu ordneten. Paullus wurde im Jahr 182 v. Chr. zum ersten Mal zum Konsul gewählt, mit Gnaeus Baebius Tamphilus als Kollegen. Sein nächstes militärisches Kommando, jetzt mit proconsularischem Imperium, war der Feldzug im folgenden Jahr gegen die Ingauni in Ligurien. Im Jahr 171 v. Chr. brach der Dritte Makedonische Krieg aus, als der Konsul Publius Licinius Crassus in der Schlacht von Callicinus vom makedonischen König Perseus geschlagen wurde. Nach zwei Jahren unentschiedenen Verlaufs wurde Paullus im Jahr 168 v. Chr. mit als Kollege erneut zum Konsul gewählt. Er wurde vom Senat mit der Kriegführung in Makedonien beauftragt, und er gewann kurze Zeit später, am 22. Juni, die entscheidende Schlacht von Pydna. Perseus wurde gefangen genommen, und der Dritte Makedonisch-Römische Krieg war beendet. Als abschreckendes Beispiel hieß Paullus die Ermordung von 500 Aitolern gut, die für ihre Opposition gegenüber Rom bekannt waren. Er schickte viele Griechen und Makedonen nach Italien in die Verbannung, konfiszierte ihren Besitz im Namen Roms, behielt aber – so Plutarch – zu viel für sich selbst. Durch Siegesfeiern und Monumente machte Paullus den Besiegten auch symbolisch klar, dass Makedonen und Griechen jetzt Rom unterworfen waren. Auf dem Rückweg nach Rom 167 v. Chr. zeigten sich seine Legionen unzufrieden mit ihrem Anteil an der Beute. Um sie zufriedenzustellen, ließ Paullus die Armee in Epirus ihren Marsch unterbrechen, einem Land, das der Sympathie mit den Makedonen verdächtig war. Zwar war die Region bereits unterworfen, aber dennoch befahl Paullus die Plünderung von siebzig ihrer Städte. 150.000 Menschen wurden versklavt und die Region verwüstet. Sein Einzug in Rom war prächtig. Mit der immensen Beute, die er aus Makedonien und Epirus mitgebracht hatte, feierte er einen spektakulären Triumphzug (obwohl die Volksversammlung zunächst den Triumph verweigern wollte), in dem er auch den gefangenen König von Makedonien mit sich führte. Als Geste der Anerkennung verlieh ihm der Senat den Beinamen Macedonicus. Dies war der Höhepunkt seiner Laufbahn. Im Jahr 164 v. Chr. wurde er zum Zensor gewählt, er starb im Laufe der fünfjährigen Amtszeit im Jahr 160 v. Chr. Mit dem Tod des Macedonicus hatte das Glück der Aemilii Paulli ein Ende. Sein politischer und militärischer Erfolg hatte keine Parallele in seinem Privatleben. Er war verheiratet mit Papiria Masonis, von der er – wieder laut Plutarch – aus unbestimmten Gründen geschieden wurde. Aus dieser Ehe hatte er vier Kinder, zwei Söhne und zwei Töchter, von denen eine mit dem Sohn des älteren Cato verheiratet war, die andere mit Aelius Tubero, einem reichen Plebejer. Paullus Macedonicus heiratete ein zweites Mal und hatte erneut zwei Söhne. Da aber vier Söhne für ihn zu viel waren, um einen erfolgreichen cursus honorum zu finanzieren, entschied er, die beiden ältesten, wie es in Rom üblich war, befreundeten Familien zur Adoption zu geben. Einer wurde als Quintus Fabius Maximus Aemilianus Adoptivsohn eines Fabius Maximus. Der andere wurde von Publius Cornelius Scipio aufgenommen, dem Sohn des Scipio Africanus, und wurde Publius Cornelius Scipio Aemilianus Africanus, Scipio Africanus der Jüngere, der Eroberer von Karthago im Dritten Punischen Krieg im Jahr 146 v. Chr. Mit den beiden ältesten Söhnen bei den mächtigsten Patrizierfamilien Roms rechnete Paullus damit, dass die beiden jüngeren seinen eigenen Namen fortsetzen würden. Beide starben jedoch jung, einer kurz nach dem anderen, zu der Zeit, als Paullus seinen Triumphzug feierte. (de)
Luzio Emilio Paulo Mazedoniko (latinez Lucius Aemilius Paullus Macedonicus) (K.a. 229 - K.a. 160) Antzinako Erromako politikaria eta jeneral nabarmendua izan zen, bitan Errepublikako kontsula izan zena. Aemilii Paulli izeneko senide patrizio aberats eta zaharrean jaioa, Mazedonikoren aita izan zen, Hanibalen aurka Cannaeko guduan borrokan hil zen kontsula. K.a. 193an hasi zen Mazedonikoren ibilbide politikoa. Lusitaniarren kontra borrokatu zuen eta K.a. 182an izendatu zuten kontsul lehendabiziko aldiz. K.a. 171n piztu zen. Mazedoniako erregea zen Pertseok Publio Lizinio Kraso buru zuen armada erromatarra garaitu zuen . Hurrengo bi urteetan gatazkak jarraitu zuen bi alderdiek emaitza erabakiorrik erdietsi gabe. K.a. 168an Mazedoniko izendatu zuten kontsul bigarren aldiz, eta Mazedoniako gerraren gaineko ardura eman zitzaion. Hala, ekainaren 22an irabazi zuen: Mazedoniako Pertseo preso hartu zuen eta gerra bukatu zen. Mazedoniako erresuma deseginda, erromatar probintzia bihurtu zen. Herritarritar andana esklabu hartu zituzten erromatarrek eta bertan italiarren koloniak kokatu zituzten. Erroman, Mazedonikori egundoko harrera egin zioten, eta Senatuak "Macedonicus" goitizena eman zion. K.a. 160an hil zen Mazedoniko, zentsorea zelarik. Mazedonikok seme-alaba ugari izan zituen, besteak beste Emilia Paula Prima, Katon Maiorrekin ezkonduko zena; Fabio Maximo Emiliano, Fabii familiak hartu zuena; eta Eszipion Emiliano, Scipio familiak hartu zuena. (eu)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (c. 229 – 160 BC) was a two-time consul of the Roman Republic and a general who conquered Macedon, putting an end to the Antigonid dynasty in the Third Macedonian War. (en)
Lucio Emilio Paulo apodado Macedónico (en latín Lucius Aemilius L. f. M. n. Paullus Macedonicus; c. 230 - 160 a. C.) fue un general y político romano, el miembro más distinguido de la rama Paullus de la gens Emilia, fue dos veces Cónsul, luchando contra los Ligures en su primer consulado (182 a. C.) y en la Segunda guerra Macedónica en su segundo consulado (168 a. C.) y también Censor (164 a. C. - 160 a. C.). (es)
Lucius Æmilius Paullus Macedonicus ou Paul Émile le Macédonien était un général et homme d'État romain né vers 230 et mort en 160 av. J.-C., fils de Paul Émile et père biologique de Scipion Émilien. Il remporta la victoire contre le royaume de Macédoine à Pydna, ce qui mit fin à la dynastie des Antigonides. Paul-Émile est élu deux fois en tant que consul de la République romaine. (fr)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (c. 229 SM – 160 SM) adalah seorang konsul dua zaman dari Republik Romawi (in)
루키우스 아이밀리우스 파울루스 마케도니쿠스(Lucius Aemilius Paullus Macedonicus, 기원전 229년 - 기원전 160년)는 로마 공화정의 군인이자 정치가이다. 제2차 포에니 전쟁 후 주로 동방 마케도니아 왕국의 전투에서 활약을 했다. 아이밀리우스 씨족 파울루스 가문 출신으로 아버지는 동명의 루키우스 아이밀리우스 파울루스이다. (ko)
ルキウス・アエミリウス・パウッルス・マケドニクス (羅: Lucius Aemilius Paullus Macedonicus, 紀元前229年 - 紀元前160年) は、共和政ローマの政務官。第二次ポエニ戦争後、主に東方マケドニア王国の戦いで活躍をした。アエミリウス氏族パウルス家の出自で父は同名のルキウス・アエミリウス・パウッルス。 (ja)
Lucio Emilio Paolo, detto Macedonico dopo la sua vittoria nella terza guerra macedonica (229 a.C. – 160 a.C.), è stato un politico e militare romano, eletto per due volte console. Dettaglio de Il Trionfo di Lucio Emilio Paolo. Carle Vernet, Nelle Vite parallele di Plutarco è messo a confronto con il condottiero corinzio Timoleonte. (it)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (229 v.Chr. – 160 v.Chr.) was een Romeins generaal en politicus. Hij was de zoon van Lucius Aemilius Paullus, die als consul verslagen en gedood werd in de Slag bij Cannae. Lucius Aemilius was gedurende zijn leven de pater familias van zijn tak van de Aemilii Pauli, een oude patriciërsfamilie met veel invloed, voornamelijk door hun fortuin en hun alliantie met de Cornelii Scipiones. (nl)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus – rzymski polityk i zwycięzca spod Pydny. (pl)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus, född 229 f.Kr., död 160 f.Kr., var en romersk fältherre, som segrade i slaget vid Pydna 168 f.Kr..Han var romersk konsul två gånger och general. Mest känd för att ha erövrat och med det avslutat Antigonidernas styre. (sv)
Lúcio Emílio Paulo Macedônico (m. 160 a.C.; em latim: Lucius Aemilius Paullus Macedonicus) foi um político da gente Emília da República Romana eleito cônsul por duas vezes, em 182 e 168 a.C., com Cneu Bébio Tânfilo e Caio Licínio Crasso respectivamente. Era filho de Lúcio Emílio Paulo, cônsul em 219 a.C., que morreu na Batalha de Canas. (pt)
Лу́ций Эми́лий Па́вел Македо́нский (лат. Lucius Aemilius Paulus Macedonicus; 229/228—160 годы до н. э.) — римский политик и военачальник из патрицианского рода Эмилиев Павлов, консул 182 и 168 годов до н. э. Начал свою политическую карьеру не позже 195 года до н. э. с должности квестора. В 192 году был курульным эдилом и был избран в состав коллегии авгуров, в 191 году занимал претуру и два последующих года был наместником Дальней Испании. В этой провинции победил лузитанов, а затем отправился в качестве легата на Восток. В 187 году до н. э. Луций Эмилий стал одним из инициаторов обвинения против Гнея Манлия Вульсона. Во время первого консулата Павел успешно воевал с лигурами, за что был удостоен триумфа. В дальнейшем он отошёл от политики, посвятив себя семье. Но во время Третьей Македонской войны его снова избрали консулом как опытного полководца и направили на Балканы. Здесь Луций Эмилий одержал решающую победу при Пидне, после которой Македонское царство прекратило своё существование. За эти заслуги он был удостоен второго триумфа и агномена Македонский. Вершиной карьеры Луция Эмилия стала цензура 164 года до н. э. Одним из сыновей Луция Эмилия был выдающийся полководец и политик Публий Корнелий Сципион Эмилиан. Поскольку из четырёх сыновей Павла до взрослых лет дожили только двое, перешедшие по усыновлению в другие семьи, Павел Македонский стал последним представителем этой ветви Эмилиев. (ru)
Луцій Емілій Павло Македонський (лат. Lucius Aemilius Paulus Macedonicus; близько 229 до н. е. — 160 до н. е.) — політичний, державний і військовий діяч Стародавнього Риму, двічі консул , видатний воєначальник. (uk)
（征服马其顿的）卢基乌斯·埃米利乌斯·保卢斯或伊米留斯·包拉斯（Lucius Aemilius Paulus Macedonicus，前229年－前160年），古罗马將領、政治家。 (zh)
Ο Λεύκιος Αιμίλιος Παύλος ήταν Ρωμαίος στρατηγός και ύπατος, νικητής του βασιλιά της Μακεδονίας Περσέα στην Πύδνα (168 π.Χ.), γι` αυτό και επονομάστηκε Μακεδονικός. (el)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (c. 229 – 160 BC) was a two-time consul of the Roman Republic and a general who conquered Macedon, putting an end to the Antigonid dynasty in the Third Macedonian War. (en)
Lucio Emilio Paulo apodado Macedónico (en latín Lucius Aemilius L. f. M. n. Paullus Macedonicus; c. 230 - 160 a. C.) fue un general y político romano, el miembro más distinguido de la rama Paullus de la gens Emilia, fue dos veces Cónsul, luchando contra los Ligures en su primer consulado (182 a. C.) y en la Segunda guerra Macedónica en su segundo consulado (168 a. C.) y también Censor (164 a. C. - 160 a. C.). (es)
Lucius Æmilius Paullus Macedonicus ou Paul Émile le Macédonien était un général et homme d'État romain né vers 230 et mort en 160 av. J.-C., fils de Paul Émile et père biologique de Scipion Émilien. Il remporta la victoire contre le royaume de Macédoine à Pydna, ce qui mit fin à la dynastie des Antigonides. Paul-Émile est élu deux fois en tant que consul de la République romaine. (fr)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (c. 229 SM – 160 SM) adalah seorang konsul dua zaman dari Republik Romawi (in)
루키우스 아이밀리우스 파울루스 마케도니쿠스(Lucius Aemilius Paullus Macedonicus, 기원전 229년 - 기원전 160년)는 로마 공화정의 군인이자 정치가이다. 제2차 포에니 전쟁 후 주로 동방 마케도니아 왕국의 전투에서 활약을 했다. 아이밀리우스 씨족 파울루스 가문 출신으로 아버지는 동명의 루키우스 아이밀리우스 파울루스이다. (ko)
ルキウス・アエミリウス・パウッルス・マケドニクス (羅: Lucius Aemilius Paullus Macedonicus, 紀元前229年 - 紀元前160年) は、共和政ローマの政務官。第二次ポエニ戦争後、主に東方マケドニア王国の戦いで活躍をした。アエミリウス氏族パウルス家の出自で父は同名のルキウス・アエミリウス・パウッルス。 (ja)
Lucio Emilio Paolo, detto Macedonico dopo la sua vittoria nella terza guerra macedonica (229 a.C. – 160 a.C.), è stato un politico e militare romano, eletto per due volte console. Dettaglio de Il Trionfo di Lucio Emilio Paolo. Carle Vernet, Nelle Vite parallele di Plutarco è messo a confronto con il condottiero corinzio Timoleonte. (it)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (229 v.Chr. – 160 v.Chr.) was een Romeins generaal en politicus. Hij was de zoon van Lucius Aemilius Paullus, die als consul verslagen en gedood werd in de Slag bij Cannae. Lucius Aemilius was gedurende zijn leven de pater familias van zijn tak van de Aemilii Pauli, een oude patriciërsfamilie met veel invloed, voornamelijk door hun fortuin en hun alliantie met de Cornelii Scipiones. (nl)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus – rzymski polityk i zwycięzca spod Pydny. (pl)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus, född 229 f.Kr., död 160 f.Kr., var en romersk fältherre, som segrade i slaget vid Pydna 168 f.Kr..Han var romersk konsul två gånger och general. Mest känd för att ha erövrat och med det avslutat Antigonidernas styre. (sv)
Lúcio Emílio Paulo Macedônico (m. 160 a.C.; em latim: Lucius Aemilius Paullus Macedonicus) foi um político da gente Emília da República Romana eleito cônsul por duas vezes, em 182 e 168 a.C., com Cneu Bébio Tânfilo e Caio Licínio Crasso respectivamente. Era filho de Lúcio Emílio Paulo, cônsul em 219 a.C., que morreu na Batalha de Canas. (pt)
Луцій Емілій Павло Македонський (лат. Lucius Aemilius Paulus Macedonicus; близько 229 до н. е. — 160 до н. е.) — політичний, державний і військовий діяч Стародавнього Риму, двічі консул , видатний воєначальник. (uk)
（征服马其顿的）卢基乌斯·埃米利乌斯·保卢斯或伊米留斯·包拉斯（Lucius Aemilius Paulus Macedonicus，前229年－前160年），古罗马將領、政治家。 (zh)
Luci Emili Paulus Macedònic (llatí: Lucius Aemilius L. f. M. n. Paullus Macedonicus) (230 o 231 aC - 160 aC) va ser un magistrat romà, el membre més distingit de la família dels Emili Paulus, que formava part de la gens Emília. L'any 191 aC va ser pretor i va obtenir la província d'Hispània Ulterior amb títol de procònsol. A Hispània va fer la guerra als lusitans (191 a 190 aC) i va ser derrotat prop de Lyko, una ciutat dels bastetans, on va perdre sis mil homes. Però després es va recuperar i va derrotar l'enemic deixant la Bètica pacificada per un temps (190 aC). (ca)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (kolem 229 př. n. l. – 160 př. n. l.) byl římský vojevůdce a politik. Jeho otcem byl Lucius Aemilius Paullus, konzul zabitý v bitvě u Kann. Lucius Aemilius Paullus byl členem patricijské rodiny Aemiliů Paullů, která díky svému majetku a příbuzenským vazbám ke Scipionům patřila k nejvlivnějším římským rodům. (cs)
Lucius Aemilius Paullus Macedonicus (* um 229 v. Chr.; † 160 v. Chr.) war ein römischer Feldherr und Politiker. Sein Vater war Lucius Aemilius Paullus, der in der Schlacht von Cannae geschlagene und getötete Consul. Lucius Aemilius Paullus war das Oberhaupt der Patrizierfamilie der Aemilii Paulli, einer aufgrund ihres Vermögens und ihrer verwandtschaftlichen Beziehungen zu den Scipionen äußerst einflussreichen Gruppe. Dies war der Höhepunkt seiner Laufbahn. Im Jahr 164 v. Chr. wurde er zum Zensor gewählt, er starb im Laufe der fünfjährigen Amtszeit im Jahr 160 v. Chr. (de)
Luzio Emilio Paulo Mazedoniko (latinez Lucius Aemilius Paullus Macedonicus) (K.a. 229 - K.a. 160) Antzinako Erromako politikaria eta jeneral nabarmendua izan zen, bitan Errepublikako kontsula izan zena. Aemilii Paulli izeneko senide patrizio aberats eta zaharrean jaioa, Mazedonikoren aita izan zen, Hanibalen aurka Cannaeko guduan borrokan hil zen kontsula. K.a. 193an hasi zen Mazedonikoren ibilbide politikoa. Lusitaniarren kontra borrokatu zuen eta K.a. 182an izendatu zuten kontsul lehendabiziko aldiz. K.a. 160an hil zen Mazedoniko, zentsorea zelarik. (eu)
Лу́ций Эми́лий Па́вел Македо́нский (лат. Lucius Aemilius Paulus Macedonicus; 229/228—160 годы до н. э.) — римский политик и военачальник из патрицианского рода Эмилиев Павлов, консул 182 и 168 годов до н. э. Начал свою политическую карьеру не позже 195 года до н. э. с должности квестора. В 192 году был курульным эдилом и был избран в состав коллегии авгуров, в 191 году занимал претуру и два последующих года был наместником Дальней Испании. В этой провинции победил лузитанов, а затем отправился в качестве легата на Восток. В 187 году до н. э. Луций Эмилий стал одним из инициаторов обвинения против Гнея Манлия Вульсона. (ru)