في العلوم السياسية، تمثّل الأزمة الدستورية مشكلةً أو تعارضًا في الوظيفة الحكومية، ويظهر عجز الدستور أو القوانين الأساسية المنظمة عن حلها. توجد تنويعات عديدة أخرى لهذا التعريف. فمثلًا قد توصف بأنها «الأزمة الناتجة عن فشل أو احتمالية فشل الدستور في أداء وظائفه الرئيسية». قد تنشأ هذه الأزمة لعدة أسباب محتملة متنوعة، منها محاولة الحكومة تطبيق قانون مناقض لما نص عليه الدستور. قد يفشل الدستور في تقديم إجابة صريحة حول حادثة معينة، وقد يجيب بوضوح لكن يستحيل الأخذ بجوابه لاعتبارات السياسة. قد تنهار المؤسسات الحكومية ذاتها أو تفشل في الحفاظ على سيرها وفقًا للدستور. قد يكون مبرر موظفي الحكومة في عدم التعامل مع المشاكل الحرجة مبنيًا على تفسير قانوني ضيّق الأفق، مثل كارثة أصوات الملونين الدستورية في خمسينيات القرن العشرين، وانفصال الولايات الجنوبية عامي 1860 و1861، والعزل المثير للجدل للحكومة الاتحادية الأسترالية عام 1975، وأخيرًا الأزمة الأوكرانية سنة 2007. قد تنشأ الأزمة الدستورية عن نزاعات تنشب بين قطاعات مختلفة من الحكومة، أو بين الحكومات المركزية والمحلية، أو الصراعات بين فصائل مختلفة من المجتمع. في السياق الحكومي، تنشأ الأزمة الدستورية عندما يختار حزب أو أكثر في نزاع سياسي انتهاك قانون دستوري عمدًا، أو الاستخفاف باتفاقية قانونية غير مدونة، أو بغرض مجادلة التفسير القانوني السليم للقانون الدستوري أو انتهاك العرف السياسي. تجلى ذلك في قضية تُسمى «الثلاثي إكس واي زد» إذ تلقى موظفون فرنسيون رشوة من مفوضين أمريكيين أُرسلوا لحفظ السلام بين فرنسا والولايات المتحدة. نشرت الصحافة الأمريكية تلك الحادثة ما أدى إلى أزمة في السياسة الخارجية أدت بدورها إلى تمرير وتشريع قانون «الأجانب وأساليب التحريض على الشغب». وقد أشارت المعارضة في فرجينيا وكنتاكي إلى أن هذه القوانين تنتهك حرية التعبير وحثت الدول على رفض سن تلك القوانين لانتهاك ما نص عليه الدستور. إذا كان سبب نشوء الأزمة هو الغموض القانوني الذي يكتنف الدستور، فإن الحل النهائي يُرسى عادةً السابقة القانونية لحل الأزمات المقبلة للإدارة الدستورية. مثل نجاح جون تايلر في تولي منصب الرئاسة في الولايات المتحدة، التي أثبتت أن خلفًا للرئيس قد يتولى المنصب دون أي قيد. سياسيًا، قد تؤدي الأزمة الدستورية إلى شلل إداري وانهيار الحكومة في نهاية المطاف، أو خسارة الشرعية السياسية، أو قد تؤدي إلى حرب أهلية. تختلف الأزمة الدستورية عن التمرد الذي يحدث عندما تتحدى سيادة الدولة فصائل سياسية خارجة عن الدولة، كما في انقلاب أو ثورة يقودها عسكريون أو مدنيون. (ar)
Ústavní krize (též konstituční krize) je problém nebo konflikt ve funkci centrálních orgánů státu, který jeho ústava nebo jiné zákony a zvyklosti nedokáží vyřešit. V politologii existuje několik variant této definice. Jeden ji například popisuje jako krizi, která vyvstává ze selhání nebo přinejmenším silného rizika selhání ústavy při plnění jejích klíčových funkcí. Krize může vzniknout z různých příčin. Například vláda může chtít přijmout zákon v rozporu s ústavou; ústava nemusí poskytnout přesné řešení konkrétní situace; ústava může být jasná, ale může být politicky nerealizovatelné ji dodržovat; samotné centrální instituce státu se mohou zhroutit nebo přestanou fungovat tak, jak jim předepisuje zákon; nebo se vedoucí činitelé státu mohou vyhýbat řešení závažného problému na základě účelového výkladu zákona. Ústavní krize mohou vzniknout z konfliktů mezi různými centrálními orgány, z konfliktů mezi ústředím a místními vládami nebo jednoduše z konfliktů mezi různými frakcemi ve společnosti. Ke krizi dojde, když se jedna nebo více stran politického sporu záměrně rozhodnou porušit ústavní zákon či nepsanou ústavní zvyklost nebo zpochybnit obvyklý právní výklad některého ústavního zákona či ústavní zvyklosti. Pokud dojde ke krizi, protože ústava je právně nejednoznačná, případné úspěšné řešení takové krize obvykle vytváří právní precedent pro řešení budoucích podobných problémů. Tak tomu bylo například v případě, když v USA roku 1841 poprvé zemřel úřadující prezident a ústava tehdy podobnou situaci podrobně neřešila. Dosavadní viceprezident John Tyler pak prosadil, že jako nástupce zesnulého se uprázdněného úřadu může ujmout coby plnohodnotný prezident bez jakéhokoli omezení, což zůstává v platnosti dodnes. Z politického hlediska může neřešená ústavní krize vést například k paralýze a případně rozpadu centrálních orgánů státu, ke ztrátě politické legitimity nebo k občanské válce. Konstituční krize se liší od vzpoury, ke které dochází, když na politický řád zaútočí síly, které nemají v danou chvíli rozhodující legální moc ve státě; může pak jít o státní převrat (puč) nebo revoluci vedenou armádou nebo civilisty. Příkladem mohou být ústavní krize, do kterých se po pádu komunismu koncem 80. let 20. století dostaly všechny tři dříve socialistické federativní státy, kromě Československa také Sovětský svaz a Jugoslávie. Byly zapříčiněny jednak nacionalismem a snahou menších federativních států se odtrhnout či získat více moci (napětí mezi ústředím a místními vládami), ale také tím, že dosavadní a z velké části přetrvávající ústava byla napsána pro situaci, kdy existuje tzv. vedoucí úloha komunistické strany. To mimo jiné znamená, že komunistické ústředí je arbitrem případných konfliktů mezi mezi různými složkami moci. Jakmile komunistické strany nebyly již schopny tuto úlohu vykonávat, neexistovaly zavedené a účinné způsoby, jak konflikty mezi svazovými republikami vyřešit, a všechny tři federace se během krátké doby rozpady. V jugoslávském případě dokonce došlo k občanské válce, v případě Sovětského svazu a Československa se mocenské elity byly schopny alespoň dohodnout na poklidném rozchodu. (cs)
Eine Verfassungskrise ist ein meist politisch motivierter Streit zwischen Verfassungsorganen über deren Kompetenzen oder Abläufe, die durch die Verfassung nicht ausreichend geregelt sind. Sie unterscheidet sich von einem Aufstand, bei dem die Legitimität des Staates von nicht in der Verfassung genannten Gruppierungen in Frage gestellt wird. Eine Verfassungskrise kann von der zeitweiligen Einschränkung der Regierungsfähigkeit bis hin zu einem Bürgerkrieg führen. (de)
In political science, a constitutional crisis is a problem or conflict in the function of a government that the political constitution or other fundamental governing law is perceived to be unable to resolve. There are several variations to this definition. For instance, one describes it as the crisis that arises out of the failure, or at least a strong risk of failure, of a constitution to perform its central functions. The crisis may arise from a variety of possible causes. For example, a government may want to pass a law contrary to its constitution; the constitution may fail to provide a clear answer for a specific situation; the constitution may be clear but it may be politically infeasible to follow it; the government institutions themselves may falter or fail to live up to what the law prescribes them to be; or officials in the government may justify avoiding dealing with a serious problem based on narrow interpretations of the law. Specific examples include the South African Coloured vote constitutional crisis in the 1950s, the secession of the southern U.S. states in 1860 and 1861, the controversial dismissal of the Australian federal government in 1975 and the 2007 Ukrainian crisis. While the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland does not have a written constitution, it is deemed to have an unwritten one, and issues and crises in the UK and its constituent countries are described as constitutional crises. Constitutional crises may arise from conflicts between different branches of government, conflicts between central and local governments, or simply conflicts among various factions within society. In the course of government, the crisis results when one or more of the parties to a political dispute willfully chooses to violate a law of the constitution; or to flout an unwritten constitutional convention; or to dispute the correct, legal interpretation of the violated constitutional law or of the flouted political custom. This was demonstrated by the so-called XYZ Affair, which involved the bribery of French officials by a contingent of American commissioners who were sent to preserve peace between France and the United States. The incident was published in the American press and created a foreign policy crisis, which precipitated the passage of the Alien and Sedition Acts. Opposition to these acts in the form of the Virginia and Kentucky Resolutions cited that they violated freedom of speech and exhorted states to refuse their enforcement since they violated the Constitution. When the crisis arises because the constitution is legally ambiguous, the ultimate resolution usually establishes the legal precedent to resolve future crises of constitutional administration. Such was the case in the United States presidential succession of John Tyler, which established that a successor to the presidency assumes the office without any limitation. Politically, a constitutional crisis can lead to administrative paralysis and eventual collapse of the government, the loss of political legitimacy, or to civil war. A constitutional crisis is distinct from a rebellion, which occurs when political factions outside a government challenge the government's sovereignty, as in a coup d'état or a revolution led by the military or by civilians. (en)
Crisis constitucional es la crisis política que afecta a la vigencia y continuidad de las leyes fundamentales, como la Constitución. Dependiendo del grado de flexibilidad de ésta, el cambio de constitución puede implicar una discontinuidad en la legalidad que tenga problemas políticos. La transición española puede entenderse como una crisis constitucional entre las Leyes Fundamentales del Movimiento y la Constitución española de 1978. La crisis europea por la negativa en referéndum de Francia y Holanda al proyecto de Constitución europea, sin significar una discontinuidad legal, es generalmente considerada una crisis constitucional al quedar en la incertidumbre los mecanismos legales por los que ha de regirse la Unión Europea en el futuro. (es)
Dalam ilmu politik, krisis konstitusional adalah sebuah masalah atau konflik dalam fungsi pemerintahan dimana konstitusi politik atau hukum pemerintahan fundamental lainnya dianggap tak dapat menyelesaikan masalah. Krisis semacam itu timbul dari berbagai kemungkinan sebab. Contohnya, konstitusi gagal memberi jawaban yang dapat diterima untuk situasi spesifik; konstitusi dapat dianggap diterima namun secara politik tak mampu diterapkan; lembaga-lembaga pemerintah sendiri kurang dapat atau gagal untuk menghimpun apa yang hukum tersebut nyatakan; atau para pejabat dalam pemerintah dapat membenarkan penghindaran kesepakatan dengan masalah serius yang berbasis pada pendaftaran yang terlalu sempit terhadap hukum tersebut. (in)
Eine Verfassungskrise ist ein meist politisch motivierter Streit zwischen Verfassungsorganen über deren Kompetenzen oder Abläufe, die durch die Verfassung nicht ausreichend geregelt sind. Sie unterscheidet sich von einem Aufstand, bei dem die Legitimität des Staates von nicht in der Verfassung genannten Gruppierungen in Frage gestellt wird. Eine Verfassungskrise kann von der zeitweiligen Einschränkung der Regierungsfähigkeit bis hin zu einem Bürgerkrieg führen. (de)
Dalam ilmu politik, krisis konstitusional adalah sebuah masalah atau konflik dalam fungsi pemerintahan dimana konstitusi politik atau hukum pemerintahan fundamental lainnya dianggap tak dapat menyelesaikan masalah. Krisis semacam itu timbul dari berbagai kemungkinan sebab. Contohnya, konstitusi gagal memberi jawaban yang dapat diterima untuk situasi spesifik; konstitusi dapat dianggap diterima namun secara politik tak mampu diterapkan; lembaga-lembaga pemerintah sendiri kurang dapat atau gagal untuk menghimpun apa yang hukum tersebut nyatakan; atau para pejabat dalam pemerintah dapat membenarkan penghindaran kesepakatan dengan masalah serius yang berbasis pada pendaftaran yang terlalu sempit terhadap hukum tersebut. (in)
في العلوم السياسية، تمثّل الأزمة الدستورية مشكلةً أو تعارضًا في الوظيفة الحكومية، ويظهر عجز الدستور أو القوانين الأساسية المنظمة عن حلها. توجد تنويعات عديدة أخرى لهذا التعريف. فمثلًا قد توصف بأنها «الأزمة الناتجة عن فشل أو احتمالية فشل الدستور في أداء وظائفه الرئيسية». قد تنشأ هذه الأزمة لعدة أسباب محتملة متنوعة، منها محاولة الحكومة تطبيق قانون مناقض لما نص عليه الدستور. (ar)
Ústavní krize (též konstituční krize) je problém nebo konflikt ve funkci centrálních orgánů státu, který jeho ústava nebo jiné zákony a zvyklosti nedokáží vyřešit. V politologii existuje několik variant této definice. Jeden ji například popisuje jako krizi, která vyvstává ze selhání nebo přinejmenším silného rizika selhání ústavy při plnění jejích klíčových funkcí. Krize může vzniknout z různých příčin. Například vláda může chtít přijmout zákon v rozporu s ústavou; ústava nemusí poskytnout přesné řešení konkrétní situace; ústava může být jasná, ale může být politicky nerealizovatelné ji dodržovat; samotné centrální instituce státu se mohou zhroutit nebo přestanou fungovat tak, jak jim předepisuje zákon; nebo se vedoucí činitelé státu mohou vyhýbat řešení závažného problému na základě účelo (cs)
In political science, a constitutional crisis is a problem or conflict in the function of a government that the political constitution or other fundamental governing law is perceived to be unable to resolve. There are several variations to this definition. For instance, one describes it as the crisis that arises out of the failure, or at least a strong risk of failure, of a constitution to perform its central functions. The crisis may arise from a variety of possible causes. For example, a government may want to pass a law contrary to its constitution; the constitution may fail to provide a clear answer for a specific situation; the constitution may be clear but it may be politically infeasible to follow it; the government institutions themselves may falter or fail to live up to what the l (en)
Crisis constitucional es la crisis política que afecta a la vigencia y continuidad de las leyes fundamentales, como la Constitución. Dependiendo del grado de flexibilidad de ésta, el cambio de constitución puede implicar una discontinuidad en la legalidad que tenga problemas políticos. La transición española puede entenderse como una crisis constitucional entre las Leyes Fundamentales del Movimiento y la Constitución española de 1978. (es)
