Rod bublinatka (Utricularia) zahrnuje asi 245 druhů a je největším rodem masožravých rostlin. Je rozšířen po celém světě s výjimkou Antarktidy, nejsušších pouštních oblastí a většiny oceánických ostrovů. Nejvíce druhů roste v Austrálii a tropické Jižní Americe. V roce 1989 publikoval ucelenou monografii rodu, kde bylo rozlišováno celkem 214 druhů ve 2 podrodech a 35 sekcích. Toto členění do sekcí je s určitými úpravami přijímáno dodnes, s nástupem molekulárních studií se ale změnila celková koncepce řazení sekcí do podrodů. Část sekcí byla přeřazena z podrodu Utricularia do podrodu Polypompholyx, část do nového podrodu Bivalvaria. Zároveň došlo k úpravám vymezení některých sekcí.Sekce Phyllosperma byla vřazena do sekce Foliosa, sekce Iperua do sekce Orchidioides. Druh byl přeřazen ze samostatné sekce Minutae do sekce Enskide. Od vydání Taylorova díla bylo popsáno několik desítek nových druhů bublinatek. Nové druhy, publikované do roku 2014, byly podrobeny taxonomické revizi a některé zamítnuty jako synonyma. Od roku 2015 do roku 2020 bylo popsáno dalších 10 druhů, které dosud nebyly přezkoumány. Tyto druhy zahrnuje i předložený seznam. (cs)
There are around 240 species in the genus Utricularia, belonging to the bladderwort family (Lentibulariaceae). It is the largest genus of carnivorous plants and has a worldwide distribution, being absent only from Antarctica and the oceanic islands. This genus was considered to have 250 species until Peter Taylor reduced the number to 214 in his exhaustive study, The genus Utricularia - a taxonomic monograph, published by HMSO (1989). Taylor's classification is generally accepted, though his division of the genus into two subgenera was soon seen as obsolete. Molecular genetic studies have mostly confirmed Taylor's sections with some modifications (Jobson et al., 2003), but reinstalled the division of the genus in three subgenera. This list follows the subgeneric classification sensu Müller & Borsch (2005), updated with new information in Müller et al. (2006). For a list of known Utricularia species by common name, see Utricularia species by common name. (en)
Il existe environ 225 espèces de plantes du genre Utricularia, appartenant à la famille des Lentibulariaceae. C'est le genre le plus important de plantes carnivores et il a une distribution mondiale, n'étant absent que de l'Antarctique et des îles océaniques. Ce genre était considéré comme ayant 250 espèces jusqu'à ce que Peter Taylor ait réduit le nombre à 214 dans son étude exhaustive The Genus Utricularia: a taxonomic monograph, une monographie publiée par HMSO[Quoi ?] (1989). La classification de Taylor fut généralement admise, bien que sa division du genre en deux sous-genres fut bientôt[Quand ?] considérée comme obsolète. Les études de génétique moléculaire ont pour la plupart confirmé la classification de Taylor avec quelques modifications, mais réparti le genre en trois sous-genres. Cette liste suit la classification des sous-genres de Müller et Borsch (2005), mise à jour avec de nouvelles informations provenant de Müller et al. (2006)et_al.''_2006_3-0" class="reference">. (fr)
Esistono circa 214 specie di Utricularia appartenenti alla famiglia Lentibulariaceae. Utricularia è il genere più grande di piante carnivore ed è distribuito in tutto il mondo ad eccezione dell'Antartide e delle isole oceaniche. Prima della revisione di Peter Taylor nel 1989, al genere venivano ascritte 250 specie. La sua classificazione è generalmente accettata, sebbene la sua suddivisione del genere in due sottogeneri è stata ritenuta obsoleta. Studi di biologia molecolare hanno confermato le suddivisioni in sezioni di Taylor ed hanno suddiviso il genere in tre sottogeneri.. (it)
Existem 214 espécies no género botánico Utricularia, da família Lentibulariaceae. É o maior género de plantas carnívoras e tem uma distribuição mundial, sendo apenas ausente na Antártida e ilhas oceânicas. Este género tinha 250 espécies até que o botânico Peter Taylor o reduziu a 214 no seu estudo exaustivo publicado por HMSO (1989). A classificação de Taylor é geralmente aceite, ainda que a sua divisão do género em dois subgéneros se mostrou logo obsoleta. Os estudos de genética molecular confirmaram as secções de Taylor, com algumas modificações, mais reinstalando a divisão do género em três subgéneros. Esta lista segue a classificação subgenérica sensu Müller & Borsch (2005), actualizada com nova informação em Müller et al. (2006). (pt)
狸藻属物种列表中列出了所有已知的狸藻属（Utricularia）物种。其内共有234個物種。狸藻属是食蟲植物中最大的屬，分布世界各地，唯南極洲和各海島除外。在彼得·泰勒对狸藻进行修订前，其共有250个物种，之后在其分类学专著《狸藻属——分类学专著》中降为214个物种。彼得·泰勒的分類法获得学界的普遍認同，但其兩亞屬的分类法很快就过时了。分子遺傳學研究證實并修订了彼得·泰勒大部分節的处理，但狸藻属被重新划分为三个亚属。列表基于K·F·米勒（K. F. Müller）和T·博尔施（T. Borsch）于2005年的研究，基于米勒等人2006年的研究进行了修改。 该列表中的所有種類，夏洛特的《食蟲植物觀賞與栽培圖鑑》一書中對狸藻屬中譯的處理，故在此處完全不使用「挖耳草」這一詞彙。倘若某少部分種類在早期植物誌有使用「挖耳草」一詞，在各條目中有另外加注說明。 (zh)
Esistono circa 214 specie di Utricularia appartenenti alla famiglia Lentibulariaceae. Utricularia è il genere più grande di piante carnivore ed è distribuito in tutto il mondo ad eccezione dell'Antartide e delle isole oceaniche. Prima della revisione di Peter Taylor nel 1989, al genere venivano ascritte 250 specie. La sua classificazione è generalmente accettata, sebbene la sua suddivisione del genere in due sottogeneri è stata ritenuta obsoleta. Studi di biologia molecolare hanno confermato le suddivisioni in sezioni di Taylor ed hanno suddiviso il genere in tre sottogeneri.. (it)
狸藻属物种列表中列出了所有已知的狸藻属（Utricularia）物种。其内共有234個物種。狸藻属是食蟲植物中最大的屬，分布世界各地，唯南極洲和各海島除外。在彼得·泰勒对狸藻进行修订前，其共有250个物种，之后在其分类学专著《狸藻属——分类学专著》中降为214个物种。彼得·泰勒的分類法获得学界的普遍認同，但其兩亞屬的分类法很快就过时了。分子遺傳學研究證實并修订了彼得·泰勒大部分節的处理，但狸藻属被重新划分为三个亚属。列表基于K·F·米勒（K. F. Müller）和T·博尔施（T. Borsch）于2005年的研究，基于米勒等人2006年的研究进行了修改。 该列表中的所有種類，夏洛特的《食蟲植物觀賞與栽培圖鑑》一書中對狸藻屬中譯的處理，故在此處完全不使用「挖耳草」這一詞彙。倘若某少部分種類在早期植物誌有使用「挖耳草」一詞，在各條目中有另外加注說明。 (zh)
Rod bublinatka (Utricularia) zahrnuje asi 245 druhů a je největším rodem masožravých rostlin. Je rozšířen po celém světě s výjimkou Antarktidy, nejsušších pouštních oblastí a většiny oceánických ostrovů. Nejvíce druhů roste v Austrálii a tropické Jižní Americe. Od vydání Taylorova díla bylo popsáno několik desítek nových druhů bublinatek. Nové druhy, publikované do roku 2014, byly podrobeny taxonomické revizi a některé zamítnuty jako synonyma. Od roku 2015 do roku 2020 bylo popsáno dalších 10 druhů, které dosud nebyly přezkoumány. Tyto druhy zahrnuje i předložený seznam. (cs)
There are around 240 species in the genus Utricularia, belonging to the bladderwort family (Lentibulariaceae). It is the largest genus of carnivorous plants and has a worldwide distribution, being absent only from Antarctica and the oceanic islands. This genus was considered to have 250 species until Peter Taylor reduced the number to 214 in his exhaustive study, The genus Utricularia - a taxonomic monograph, published by HMSO (1989). Taylor's classification is generally accepted, though his division of the genus into two subgenera was soon seen as obsolete. Molecular genetic studies have mostly confirmed Taylor's sections with some modifications (Jobson et al., 2003), but reinstalled the division of the genus in three subgenera. This list follows the subgeneric classification sensu Müller (en)
Il existe environ 225 espèces de plantes du genre Utricularia, appartenant à la famille des Lentibulariaceae. C'est le genre le plus important de plantes carnivores et il a une distribution mondiale, n'étant absent que de l'Antarctique et des îles océaniques. Ce genre était considéré comme ayant 250 espèces jusqu'à ce que Peter Taylor ait réduit le nombre à 214 dans son étude exhaustive The Genus Utricularia: a taxonomic monograph, une monographie publiée par HMSO[Quoi ?] (1989). La classification de Taylor fut généralement admise, bien que sa division du genre en deux sous-genres fut bientôt[Quand ?] considérée comme obsolète. Les études de génétique moléculaire ont pour la plupart confirmé la classification de Taylor avec quelques modifications, mais réparti le genre en trois sous-genres (fr)
Existem 214 espécies no género botánico Utricularia, da família Lentibulariaceae. É o maior género de plantas carnívoras e tem uma distribuição mundial, sendo apenas ausente na Antártida e ilhas oceânicas. Este género tinha 250 espécies até que o botânico Peter Taylor o reduziu a 214 no seu estudo exaustivo publicado por HMSO (1989). Esta lista segue a classificação subgenérica sensu Müller & Borsch (2005), actualizada com nova informação em Müller et al. (2006). (pt)