Středověké dějiny Srbska započaly příchodem prvních předchůdců Srbů na dnešní srbské území v 1. polovině 7. století. Zdejší vládcové povětšinou drželi titul županů. Během následujících období ovlivňovala vývoj srbského státu přítomnost dvou významných mocností východního Balkánu, byzantské a bulharské říše. Oba nejstarší srbské státy raného středověku, a Duklja (Zeta), se často stávaly součástí byzantsko-bulharského soupeření. Vzhledem ke své vzdálenosti od kulturních center bylo Srbsko definitivně christianizováno až ve 2. polovině 9. století. Po pohlcení Bulharska Byzancí se zde načas prosadil byzantský vliv, avšak již od poloviny 11. století se dařilo stále účinněji prosazovat srbským vládcům samostatnější politiku. Během obnovení byzantské moci za vlády Komnenovců došlo opět k útlumu srbských aktivit. Naopak od nástupu dynastie Nemanjićů a zejména po čtvrté křížové výpravě, jež byzantskou říši vyvrátila, se více či méně dařilo posilovat srbský vliv. Ačkoliv v zemi převládal zejména později spíše pravoslavný ritus, podařilo se velkému županu Štěpánovi I. získat s pomocí svého bratra Sávy od římské kurie královský titul pro zemi autonomní církevní organizaci. Vrcholné období srbského státu nastalo za vlády Štěpána Dušana, jež získal rozsáhlá území v Makedonii i v Řecku a roku 1346 přijal titul cara. Po jeho smrti se nicméně srbská říše začala rozpadat, což umožnilo z Malé Asie postupujícím osmanským Turkům započít úspěšnou invazi na srbské území. Přes alianci srbských knížat se v bitvě na Kosově poli roku 1389 nepodařilo osmanské nebezpečí odvrátit. Přes pokles osmanské moci na počátku 15. století a spojenectví s Uhrami se nový stát, srbský despotát, nedokázal síle Turků později ubránit. V zemi převládly poraženecké nálady, které vyústily v předání poslední významné srbské pevnosti Smeděrevo Turkům roku 1456. Tím nejen zanikl srbský stát, ale uzavřel se též středověký vývoj srbského etnika, jež mělo po několik následujících staletí žít pod . (cs)
صربيا في العصور الوسطى (بالإنجليزية: Serbia in the Middle Ages) هي فترة القرون الوسطى في تاريخ صربيا. بدأت هذه الفترة من القرن السادس مع الهجرات السلافية إلى جنوب شرق أوروبا واستمري حتى الغزو العثماني للأراضي الصربية في النصف الثاني من القرن الخامس عشر. تمتد هذه الفترة أيضًا حتى عام 1537، عند سقوط بافل باكيتش، آخر حامل لقب للديسبوتية الصربية (إمارة صربية) في المنفى المجري في معركة دياكوفو (ar)
Le Moyen Âge serbe est une période qui commence au VIe siècle avec les migrations slaves vers l’Europe du Sud-Est notamment sous le règne de l'empereur Héraclius, et se poursuit jusqu’à la conquête ottomane des terres serbes dans la seconde moitié du XVe siècle. (fr)
Serbia in the Middle Ages refers to the medieval period in the history of Serbia. The period begins in the 6th century with the Slavic migrations to Southeastern Europe, and lasts until the Ottoman conquest of Serbian lands in the second half of the 15th century. The period is also extended to 1537, when Pavle Bakić, the last titular Despot of Serbia in Hungarian exile, fell in the Battle of Gorjani. (en)
Середньовічна Сербія — термін, який використовують для виділення періоду історії Сербії з VII до XV століття. (uk)
صربيا في العصور الوسطى (بالإنجليزية: Serbia in the Middle Ages) هي فترة القرون الوسطى في تاريخ صربيا. بدأت هذه الفترة من القرن السادس مع الهجرات السلافية إلى جنوب شرق أوروبا واستمري حتى الغزو العثماني للأراضي الصربية في النصف الثاني من القرن الخامس عشر. تمتد هذه الفترة أيضًا حتى عام 1537، عند سقوط بافل باكيتش، آخر حامل لقب للديسبوتية الصربية (إمارة صربية) في المنفى المجري في معركة دياكوفو (ar)
Le Moyen Âge serbe est une période qui commence au VIe siècle avec les migrations slaves vers l’Europe du Sud-Est notamment sous le règne de l'empereur Héraclius, et se poursuit jusqu’à la conquête ottomane des terres serbes dans la seconde moitié du XVe siècle. (fr)
Serbia in the Middle Ages refers to the medieval period in the history of Serbia. The period begins in the 6th century with the Slavic migrations to Southeastern Europe, and lasts until the Ottoman conquest of Serbian lands in the second half of the 15th century. The period is also extended to 1537, when Pavle Bakić, the last titular Despot of Serbia in Hungarian exile, fell in the Battle of Gorjani. (en)
Середньовічна Сербія — термін, який використовують для виділення періоду історії Сербії з VII до XV століття. (uk)
Středověké dějiny Srbska započaly příchodem prvních předchůdců Srbů na dnešní srbské území v 1. polovině 7. století. Zdejší vládcové povětšinou drželi titul županů. Během následujících období ovlivňovala vývoj srbského státu přítomnost dvou významných mocností východního Balkánu, byzantské a bulharské říše. Oba nejstarší srbské státy raného středověku, a Duklja (Zeta), se často stávaly součástí byzantsko-bulharského soupeření. Vzhledem ke své vzdálenosti od kulturních center bylo Srbsko definitivně christianizováno až ve 2. polovině 9. století. Po pohlcení Bulharska Byzancí se zde načas prosadil byzantský vliv, avšak již od poloviny 11. století se dařilo stále účinněji prosazovat srbským vládcům samostatnější politiku. Během obnovení byzantské moci za vlády Komnenovců došlo opět k útlumu (cs)