Interview BBC (original) (raw)

Irenej Kratochvíl, ředitel ÚDV
Úterý 18. prosince 2001

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru Citace rozhovoru v médiích

Asanace - tak pojmenovala Státní bezpečnost akci na vystěhování signatářů Charty 77 z tehdejšího Československa. V rámci Asanace se komunistická tajná policie zaměřila zhruba na 50 signatářů Charty 77, podle zjištění Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu je v letech 1997 - 1984 násilím a výhrůžkami nutila, aby si sami podali žádost o vystěhování do ciziny. Zhruba ve 20 případech se StB její záměr podařil. Z tehdejšího Československa například odešel kvůli psychickému i fyzickému nátlaku písničkář Jaroslav Hutka.

Jaroslav HUTKA, písničkář /zvukový záznam/: Tam někdy od jara 77 mě StB nějakým způsobem napřed žádala a radila, že by bylo vhodné emigrovat. Potom od konce roku 77 rozjeli trestní stíhání, to byl paragraf nedovoleného podnikání, a to dotáhli už i do trestního spisu oficiálního na kriminálce a už to bylo u prokurátora a tam mě to postavili, ještě než začal soud, na který se čekalo, s tím, že buď emigruji nebo půjdu do vězení, ale že mě běhat po ulicích už nenechají, protože nějak jsem jim unikal a oni už ty koncerty, i když jsem byl zakázaný, nějak nemohli dohnat.

Písničkář Jaroslav Hutka. Nejen o akci Asanace a zločinech komunismu bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Irenej Kratochvíl. Vítejte v BBC, dobrý den.

Dobrý den.

Političtí vězni si stěžují, že ani 12 let po pádu totality se v České republice nerozvinula celospolečenská diskuse o komunistickém režimu, která by jasně pojmenovala, co bylo na tomto režimu špatné. Jak hodně vám političtí vězni mluví ze srdce?

Tak mluvíte o celospolečenské diskusi, já bych samozřejmě takovouto diskusi přivítal, ale na druhou stranu ÚDV asi není jediným orgánem, který zastupuje společnost v tom, aby ta diskuse nastala. Já si myslím, že my máme jasně vymezené působnosti a náš příspěvek je, myslím, dostatečně znám.

A v každém případě vám ta celospolečenská diskuse jako Ireneji Kratochvílovi chybí také?

Samozřejmě.

Kdo nebo co je podle vás především na vině, že se česká společnost nedostatečně vypořádává s érou komunistické totality?

Tak jistěže zpočátku to byl asi možná politický nezájem, dále možná soustředění se na takové ty osobní, možná ekonomické zájmy, probíhá ekonomická transformace, lidé mají většinou, upřímně řečeno, jiné starosti a dále komunistickým režimem byly postiženy plně všechny osoby v tomto státě, včetně těch, kterým je dnes 30, 35 roků. Řada osob, které byly postiženy, naopak už nežije, takže jsou v tom i ty osobní zájmy.

Bývalý mluvčí vaší instituce, tedy Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Tomáš Hornof na diskusním fóru o komunistickém režimu prohlásil: "České společnosti se dosud nepodařilo vypořádat se s minulostí proto, že k tomu politická reprezentace nikdy neměla dostatečnou vůli." Je vůle či nevůle politické reprezentace hlavní příčinou?

Tak já nevím, jestli je hlavní příčinou politická vůle nebo není, prostě říkám, že na začátku to třeba možná byla ta politická vůle, která určitou nechuť možná způsobila, ale ... Ze začátku, myslíte? Hlavně si myslím, že ze začátku, myslím si, že bylo zanedbáno prvních pět, šest let.

Čím to bylo, bylo to tím, že Češi používali sousloví sametová revoluce a že k sametovosti patřilo se nevypořádávat?

Také, nejsme jako oni, vzpomínáme ne?

Pohled do statistik, k 1. prosinci 2001 bylo pravomocně odsouzeno 9 lidí, z toho 4 k nepodmíněným a 5 k podmíněným trestům odnětí svobody. Není suchá řeč čísel tím nejlepším důkazem, že česká společnost není schopná se vypořádat s onou minulostí?

Tak já se nerad vyjadřuji přesně k číslům, které dokumentují, kolik lidí bylo odsouzeno pravomocně a nepravomocně, protože jsou tady státní orgány, které samozřejmě spolupracují ..., nebo pracují na tom, aby došlo k trestnímu stíhání osob, a jestliže nakonec těmi soudy prošlo tolik osob, kolik jste uváděl, tak ta čísla nejsou úplně přesná. Ale myslím si, že suchá řeč čísel není úplně nezajímavá. Vezměme si, že dneska je stíháno 73, respektive, že dneska je obžalováno 73 osob, a to je rozdíl mezi tím, co jste říkal, jestli 5 a 4 atd.

Těch 73 osob bylo obžalováno v letošním roce?

Ne, nebylo obžalováno v letošním roce. Za existence ÚDV je stíháno nějakých 166 osob, z toho na 94 byl podán návrh na podání obžaloby ze strany ÚDV a tím de facto, kdybych byl pinktlich, tak bych řekl, že tím práce ÚDV končí, ona tím samozřejmě nekončí. A na základě toho státní zastupitelství realizovalo 51 obžalob na 73 osob, tak.

Ano. Kdy by podle vás mohlo být dovedeno k soudnímu konci těch 51 obžalob?

Tak ono to probíhá, jestli si všímáte, tak v poslední době třeba v kauze Asanace je 11 plus pět obžalovaných, pět jich stanulo před soudem, jedenáct by mělo v příštím roce. Jsou zde jiné kauzy, koneckonců musíme do toho zahrnout i ty pohraničníky, těch pět osob, kteří letos byli zproštěni ..., nebo já nevím, osvobozeni soudem.

To zproštění soudem, byť už jste naznačil, že se k tomu nerad vyjadřujete, protože v České republice jsou nezávislé soudy, myslíte si, že jsou skutečně nezávislé a že dobře soudí komunistickou minulost, že se s ní dobře vypořádávají?

K tomu dobře se radši vyjadřovat nebudu, ale nezávislé doufám, že jsou, to bych tuto práci nemohl dělat.

Stíhání zločinů komunismu se stalo hlavním tématem projevu českého prezidenta Václava Havla, který přednesl o státním svátku 28. října. Již před prezidentovým projevem však dala nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová prověřit stav případů, které souvisejí se zločiny komunismu. K výsledkům kontroly Marie Benešová v rozhovoru pro BBC řekla:

Marie BENEŠOVÁ, nejvyšší státní zástupkyně /zvukový záznam/: Ze zprávy vyplývá, že se urychlil postup teď před koncem roku, a že se řada věcí nařizuje, včetně kauzy Grebeníček.

Nejvyšší státní zástupkyně Benešová odpověděla BBC i na otázku, čím jsou způsobeny průtahy v dořešení zločinů komunismu, jako například v kauze Grebeníček.

Marie BENEŠOVÁ, nejvyšší státní zástupkyně /zvukový záznam/: Víte, já si myslím, že tady bylo klasické to, na co upozorňuje Evropská unie ve svých hodnotících zprávách, že na nejnižších stupních státního zastupitelství jsou tzv. místní vlivy. A to je klasický případ třeba pana Grebenčíka, je to, že pan Grebeníček je z Uherského Hradiště, soudkyně je z Uherského Hradiště, státní zástupce je z Uherského Hradiště.

Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová. Pociťuje Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, že se v české justici hnuly ledy a případy komunistických zločinů teď budou dosouzeny?

Já pociťuji, že se výrazně, to říkám, podtrhuji pětkrát, zlepšila spolupráce Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu se státními zastupitelstvími.

Čím to, že teprve teď a předtím ne?

No teď jste mě zaskočil. Prostě teď to jde, pracuje se.

A předtím se nepracovalo?

Možná, že na jednu stranu nebyly profesionálové ani na jedné, ani na druhé straně na tuto kategorii trestných činů, možná, že někteří se přišli na Úřadu dokumentace a vyšetřování vykřičet, ale nedělat tu práci tak, jak by tu práci dělat měli, ti z úřadu odešli. Já si myslím, že dneska úřad pracuje a nemůže pracovat nějak povýšeně, musí pracovat tak, že si musí uvědomit, že státní zastupitelství je v podstatě jedna loď, státní zástupce kauzu dozoruje, na něm de facto záleží to finále, zda se kauza dostane k soudu nebo ne. Čili je to o té spolupráci, já nerad používám spojení "je to o tom", ale dobře teď to mimořádně použiji, je to o tom, že státní zastupitelství spolupracuje s Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu jako nikdy v minulosti.

To znamená, od letošního roku?

Ne, je to v posledních letech.

Nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová po setkání s prezidentem republiky Václavem Havlem 12. prosince v Brně řekla, že soudy do konce roku 2002 uzavřou šest případů zločinů komunismu. Je to podle vás dostatečně vysoké číslo?

Takhle oni probíhají i další, máme zde vlastizradu, máme zde zmíněnou Asanaci, takže to je šest, které vypíchla paní nejvyšší státní zástupkyně v souvislosti, že tam byly neodůvodnitelné, dle jejího názoru, prodlevy u soudu, ať už kauza Minařík, kauza Duba ...

Byla to i kauza Asanace, my jsme si o ní spolu povídali v březnu letošního roku, kdy si Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu stěžoval na soudkyni v případu Asanace.

Tak já se teď vyjadřovat nebudu, protože pokud vím, tak to paní soudkyně dělá, ale možná, že tehdy to tak bylo, ale snad se celá justice pohnula, já doufám, že ta změna je zaznamenána. Já jsem někdy v létě, když byla kauza Vaš, tzn. de facto spolupachatelství vraždy na generálu Heliodoru Píkovi, jsem si říkal, že snad konečně dochází k průlomu, snad jsou v této zemi soudci, kteří jsou stateční, kteří prostě jsou nezávislí v tom smyslu, že prostě rozhodnou, že se nebudou věci vracet k došetření.

A teď by mě zajímalo, v návaznosti na vaší odpověď, registrujete jako ředitel ÚDV i ke konci roku 2001, že existují případy a nějaké situace, kdy může být u konkrétních příkladů nějaký soudce podjatý či státní zástupce, máte takový příklad?

Já jsem toto nezaregistroval, takže kdybych toto registroval, tak křičím.

Jen abyste křičel dostatečně hlasitě. Závěr roku 2001 přinesl, co se komunistické minulosti týče, ještě jednu zásadní událost. 11. prosince schválila Poslanecké sněmovna v tzv. prvním čtení návrh poslaneckého zákona na ustavení Institutu pro dokumentaci totality. Nedokazuje tento poslanecký návrh, že Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu selhal a je zapotřebí ustanovit institut nový, a to Institut pro dokumentaci totality?

Já myslím, že to zdaleka nedokazuje, prostě to jsou nějaká politická rozhodnutí, takže návrh nebo schválení jakési instituce podle mého názoru nedokazuje to, že by Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu byl k ničemu.

V každém případě zde ale Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu je nejen proto vyšetřování, ale i pro dokumentaci a někdo chce zřídit další institut pro dokumentaci, jaké pro to máte vy vysvětlení, kromě toho, že to je politické rozhodnutí?

Já pro to mám i to vysvětlení, že třeba dokumentace se konečně rozeběhla a někdo má zájem ji dělat za nás.

A proč?

To není otázka pro mě.

Podle poslaneckého návrh zákona by institut pro dokumentaci totality spravoval a zpracovával svazky komunistické Státní bezpečnosti, v publikacích by seznamoval veřejnost s tím, jak komunistický systém a jeho bezpečnostní složky fungovaly a jak byli občané diskriminováni, tzn., že vy byste neuvítal ustavení takového institutu?

Mně jde o to, že za krásnými slovy se může skrývat bůhvíco. Já nemám důvěru k tomu, že řekneme: "Toto nefunguje podle našich představ" a založíme něco jiného. Já bych spíš se zaměřil na to, kdo to říká, kdy to říká, ono je také před volbami atd.

Myslíte si, že zřízení onoho institutu je předvolebním tahem a co se týče toho, kdo to říká, tak jen pro úplnost pro posluchače, jsou to tři poslanci Václav Krása z Unie svobody, Marek Benda z ODS a Jaroslav Janeček z KDU-ČSL.

Třeba také.

Takže si myslíte, že to je z jejich strany pouze předvolební tah?

Nemyslím si, že pouze, ale souvisí to nepochybně i s volbami.

Ministr vnitra Stanislav Gross při rozpravě v Poslanecké sněmovně k tomu poslaneckému zákona řekl, že přijetí by nakonec znamenalo konec vyšetřování zločinů komunismu, myslíte si, že by vaše práce byla zkomplikována natolik, že by ustavení onoho institutu znamenalo skončit s vyšetřováním zločinů komunismu?

Já jsem slyšel taková farizejská prohlášení, že ÚDV potřebuje, aby takovýto institut byl řízen a já nevím co, a já s tím nesouhlasím. My máme dostatek pravomocí na to, abychom vyšetřovali, nám tento stav víceméně vyhovuje, to říkám s plnou váhou slova.

Záleží, zda ty pravomoci využíváte k tomu vyšetřování.

Přesně tak, a zda jsou vyšetřovatelé dostatečně profesionální, aby je vyšetřovali, a zda se skutečně do těch archivu vstupuje, zda skutečně jsou materiály studovány, soustředěny atd. Je to v prvé řadě, vyrovnávání se s minulostí není totiž nějaké, s odpuštěním, kecání, ale je to v prvé řadě tvrdá práce, která má velký morální podtext.

Tedy v každém případě by podle vás ustanovení Institutu pro dokumentaci totality ohrozilo vyšetřování zločinů komunismu v České republice?

Já to nemohu říct v každém případě, ale já nevidím, že by nám to nějak pomohlo. Naopak se obávám, že by nám byla sebrána dokumentace, a znovu to musím zdůraznit, která se nám docela hezky rozjela.

Ty dokumenty shromážděné z ministerstva vnitra, spravedlnosti a zahraničí by podle návrhu ustavení onoho institutu mohli studovat i běžní občané, myslíte si, že by bylo dobré, aby svazky byly veřejně přístupné?

Takto, já, co se týče zpřístupnění svazků, se domnívám, že se tak mělo stát už dávno, před 12 lety. My se o tom bavím v roce 2001, takže tady nejde o to, jestli zpřístupnit nebo nezpřístupnit svazky. Mně jde o to, jestli je nutná nová instituce a já tvrdím, že dle mého názoru nutná není.

Na to jste jasně odpověděl, ale co se týče onoho zpřístupnění svazků, teď se posuňme tedy k té druhé rovině mé otázky, tak ta by neohrozila práci ÚDV, pokud by svazky byly běžně veřejně přístupné?

My ty svazky zpřístupněné máme, já mluvím znovu jako ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, já nemohu mluvit za běžného občana. Jinak co se týče zpřístupnění jeho vlastních materiálů, tak pokud vím, tak je to podle zákona o zpřístupnění svazků možné, otázka je, jestli je využíváno. Já pokud vím, tak občané toho zas tak hojně nevyužívají. Jestli bylo 30 tisíc žádostí a 10 tisíc lidí v těch Pardubicích bylo a do počítače se dívalo, možná, že to je hodně, já tato přesná čísla neznám, to je spíše otázka pro pana Frolíka. Ale z hlediska naší práce to prostě nějaký zásadní průlom nebude. Já nepociťuji, že bychom měli problémy.

Pokud bychom se měli podívat do budoucnosti, do roku 2002, v čem bude, bude-li vůbec, pro ÚDV zlomový?

Vy jste tady mluvil o tom, že svítá naděje justice, tak já doufám, že to bude pokračovat, a to by měl být, neříkám zlom, ale měl by to být jasný a definitivní signál, že tato společnost je schopná se s tou minulostí vypořádat v té trestněprávní rovině, v té dokumentační dle mého názoru rok 2002 nic neřeší, jsou zde další léta, protože zdokumentovat 40 nebo kolik let komunistického panování nelze během 1 nebo 12 let, na to máme samozřejmě čas, takže z toho hlediska trestněprávního to může být velmi důležitý rok.

To znamená, že se rozběhnou a budou podány nové případy?

Já doufám, že ano.

Které?

V tuto chvíli bych si toto nechal pro sebe, já doufám, že se snad ještě udělají ...

Já se to z vás ještě pokusím dostat v průběhu dnešního Interview BBC. V každém případě od 1. ledna roku 2002 se mění uspořádání policie, Nejvyššího státního zastupitelství, a to s novelou trestního řádu v České republice. Jak se ta novela dotkne Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, dotkne-li se vůbec?

V prvé řadě nebo v jediné řadě se dotkne v otázce organizační. To znamená my budeme spadat nikoliv pod Úřad vyšetřování, jehož jsme byli součástí jakožto nezávislý úřad s celorepublikovou působností nebo samostatný úřad s celorepublikovou působností, tak nyní budeme pod policejním prezidiem, ale opět jako úřad s celorepublikovou působností.

To znamená, de facto se pro vás nic nemění?

De facto náplň práce, početní stavy, rozpočet atd. ne.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Irenej Kratochvíl. Pokud byste měl vybrat jednu jedinou událost vztahující se k činnosti Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu v roce 2001 a označit ji za událost roku, která by to byla?

Já se domnívám, že rozkrytí spolupráce nacistů nebo nacistických válečných zločinců, nebo obráceně Státní bezpečnosti, spolupráce Státní bezpečnosti s nacistickými válečnými zločinci.

Můžete zmínit podstatu toho případu?

To nebyl jeden případ, těch případ je daleko více, my na té věci dále děláme a jde o to, že tento režim nebo komunistický režim, který hlasně navenek proklamoval, že je nekompromisní vůči stíhání nacistických válečných zločinců, tak se nestyděl s těmito lidmi, kteří byli zavřeni, odsouzeni na smrt, nejen je omilostnit, ale posléze z nich udělat i své spolupracovníky.

Je reálné, že by za tyto kšefty mezi komunisty a nacisty byl někdo potrestán?

To ne. Ono totiž z hlediska právního udělat vázací akt, když řeknu, s nacistickým válečným zločincem spoluodpovědným za vyhlazení Lidic je naprosto amorální a z právního hlediska nepostižitelné.

To znamená, že toto rozkrývání je spíše důležité pro onu dokumentační část ÚDV?

Přesně tak.

Když se podíváme na případy, které jsou veřejně reflektovány, tak česká veřejnost mohla v roce 2001 sledovat práci ÚDV již v soudních síních. 3. prosince 2001 začal soudní proces s představiteli Státní bezpečnosti a také s bývalým federálním ministrem vnitra Jaromírem Obzinou. Šlo o proces za akci Asanace. V rámci Asanace se komunistická tajná policie zaměřila zhruba na 50 signatářů Charty 77, podle zjištění ÚDV je v letech 1997 - 1984 násilím a výhrůžkami nutila, aby si sami podali žádost o vystěhování do ciziny. Zhruba ve 20 případech se StB její záměr vydařil. Z tehdejšího Československa například odešel kvůli psychickému a fyzickému nátlaku StB písničkář Jaroslav Hutka.

Jaroslav HUTKA, písničkář /zvukový záznam/: Tak já jsem tehdy nevěděl, že je to nějaká Asanace, ale v tu dobu, tehdy jsem měl trestní stíhání kvůli nedovolenému podnikání a čekal jsem na soud a při výslechu mi jen řekli, že mám dvě možnosti, buď jít do vězení, nebo do emigrace. A už mě předtím během 77. žádali, abych vypadl. Mě nakonec přemluvila moje bývalá žena, která propadla panice z toho, že půjdu do vězení, to byl ten největší nátlak. Já si myslím, že by do vězení měli jít a jaksi řekl bych na podstatnou dobu, protože skutečně poškodili mnoho lidí a nemíní se k tomu znát, lžou, vykrucují se, ale ta otázka té satisfakce, já nevím, to už se nedá odčinit a nakonec tím, že to dopadlo tak, že prohráli, tak jsme zase viděli cizinu.

Písničkář Jaroslav Hutka o případu Asanace. Tak možná trochu v souvislosti s tím, že se začal projednávat případ Obzina a dalších obžalovaných u soudu tak zaniklo to, že státní zastupitelství podalo koncem listopadu v kauze Asanace k soudu Prahy 6 na dalších 11 bývalých vysokých předlistopadových funkcionářů resortu vnitra. Kolik v rámci akce Asanace ještě padne ze strany ÚDV a ze strany státních zastupitelství návrhů na obžaloby?

Tak návrhů na obžaloby, to podáváme my, čili 11 plus 5, 16, více už to nebude.

To znamená na 16 skončíte, víc už akce Asanace nebude mít.

Ne, my jsme skončili a v podstatě 5 je u soudu a 11 je obžalovaných, takže ...

V souvislosti s těmi dalšími 11 obviněnými, o které obviněné jde?

Tak jsou to opět vysocí důstojníci Státní bezpečnosti, já nerad říkám jména před tím, než je nařízeno hlavní líčení, respektujte, že bych vám říkal zkratky, a to není k ničemu.

Respektujeme presumpci neviny těch lidí. Dalším zásadním případem je proces s předlistopadovým premiérem a ministrem vnitra Lubomírem Štrougalem. Obžaloba jej viní z toho, že v březnu 1965 jako ministr vnitra překazil trestní stíhání skupiny příslušníků StB podezřelých z vraždy tří lidí v roce 1948, Lubomír Štrougal však před soudem trval na své nevině.

Lubomír ŠTROUGAL, bývalý ministr vnitra /zvukový záznam/: Já jsem přesvědčen o své nevině.

Tolik Lubomír Štrougal. Cítil jste i tady u tohoto případu nějaké průtahy, které byly kolem případu Štrougal?

Z hlediska současného vedení nikoliv a dále to nebudu rozvádět.

Asi nechcete rozvádět kauzy Lidové milice?

Ne, ne, ne. Vy jste se bavil o tomto konkrétním případu Lubomíra Štrougala, já jsem řekl, že z hlediska současného vedení necítím žádném průtahy. Jestli tato kauza byla v minulosti nějakým způsobem šetřena nebo nějakým způsobem, řekněme, že se jí někdo zabýval, nebudu zde dnes při tomto pořadu vypovídat.

V každém případě vás tedy budu tlačit na odpověď na moji otázku, v každém případě v tomto případu už také mohlo být rozhodnuto a ten případ mohl už také být dokončen, pokud by se hnuly ledy.

Já vidím práci ÚDV poslední doby, domnívám se, že v tomto případě udělalo ÚDV velmi kvalitní práci od roku 1999 a v roce 2001 je pan Štrougal před soudem, tečka.

K práci ÚDV. Myslíte si, že ÚDV odvádí dobrou práci například v kauze Minařík, to je komunistický agent stíhaný pro podezření, že v 70. letech připravoval pumový útok na mnichovské sídlo Rádia Svobodná Evropa, stále ještě tento případ nebyl dotažen do zdárného konce, proč?

Tak stále jsou zde věci, nyní to má opět vyšetřovatel, kdy je to údajně třeba došetřit a my jsme povinni se řídit pokyny státního zástupce, čili musíme provádět šetření nebo provádět úkony, které, ať už se nám to líbí, nebo nelíbí, které mají smysl nebo nemají, prostě ...

Zdají se vám spíš smyslné nebo nesmyslné?

Musíme je provádět.

Počkejte, to znamená, že i Minařík se také vleče kvůli ne ÚDV, ale jiným orgánům?

Tak kauza Minařík ležela, pokud vím, asi čtyři roky u soudu, takže tam ta součinnost ani nefungovala dostatečně. Říkáte sám, že v poslední době se zdá, že se také justice probouzí.

To neříkám já, to říká Marie Benešová.

Aha, tím lépe. Já říkám, že ÚDV se také probudilo, dejme kauze Minařík ještě krátký čas a já se domnívám, že se dostane pan Minařík tam, kam patří.

Když říkáte krátký čas, to znamená, že v příštím roce, pokud bych měl vycházet z vašich metafor, zazvoní budík a kauza Minařík skončí u soudu obžalobou?

Já doufám, že to tak bude, že soud se v příštím roce podle mého názoru bude kauzou Minařík zabývat, já v to pevně doufám.

Co ještě teď aktuálně brání tomu, aby ta kauza byla dořešena, můžete být konkrétní, co v tom vyšetřování ...

Řekněme zjištění škody, která mohla být způsobena Svobodné Evropě při účinnosti výbuchu toho a toho rozsahu, podobné věci.

Je tam, řekněme, dobrá spolupráce s německou stranou, protože, nemýlím-li se, tak to vyčíslování měla poskytnout německá strana české straně?

Ano, podle mého názoru německé orgány poskytují dobrou součinnost, s Němci máme nejlepší zkušenosti.

To znamená, že už máte ono vyčíslení od Němců?

V tuto chvíli vám neřeknu, ale sám jsem se některých jednání teď, a teď nevím, jestli to byla na konci listopadu nebo na začátku prosince,v Německu účastnil, byl jsem si prohlédnout ten objekt, takže říkám, domnívám se, že právní pomoc se vyřídí ve velmi brzké době.

Dalším případem je i kauza nacistického zločince Wernera Tuttera. Státní zastupitelství tvrdí, že bývalý náměstek československého prokurátora Jaroslav David a někdejší náměstek ministr vnitra Jaroslav Klíma zabránili Tutterovu potrestání. Jak to bude s tímto případem?

Tento případ, jak je vám známo, tak proběhl před soudem, bylo hlavní líčení, obžalovaní byli zproštěni z důvodu údajného promlčení. Já samozřejmě výrok soudu komentovat nebudu, ale na druhou stranu s ním nesouhlasím s tím, že podle mého názoru zde byla novela trestního zákona přijatá na konci roku 1999, na začátku roku 2000, která právě umožnila, že tyto zločiny jsou nepromlčitelné, takže dle mého názoru se nemohu ztotožnit s tím, že tata kauza je promlčena.

Pokud byste měl přiznat největší pochybení ÚDV v roce 2001, jaké by to bylo?

Teď pochybení ÚDV nebo pochybení ředitele?

Tak chcete-li začít u sebe, začněte u sebe, nikdo vám v tom bránit nebude, řediteli, v čem jste pochybil?

Někdy bych měl být ještě přísnější.

Na koho?

Na zaměstnance.

A oni nejsou v lati?

Tak jsme policejní orgán a je třeba si prostě uvědomit, že jedna věc je profesionalita a určitá věc je i disciplína. Já si myslím, že je třeba v určitých případech být ještě přísnější.

A co se úřadu jako instituce týče?

Tak ono to s tím souvisí.

S nějakým konkrétním příkladem?

Ne.

Nikoliv. Já vám děkuji za 30 minut. To byl Irenej Kratochvíl, ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu, díky a někdy příště na shledanou.

Citace rozhovoru v médiích

ÚDV: Zřízení Institutu pro dokumentaci totality není nutné

PRAHA 18. prosince (ČTK) - Za předvolební tah pravicových poslanců považuje ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV) Irenej Kratochvíl návrh zákona o Institutu pro dokumentaci totality. Návrhem se zabývá Poslanecká sněmovna. Kratochvíl dnes v rozhlasové stanici BBC řekl, že institut není nutné zřizovat.

"Nevidím, že by nám to pomohlo, naopak se obávám, že by nám byla sebrána dokumentace, která se v poslední době dobře rozjela," řekl Kratochvíl. Podle něj má ÚDV dostatek pravomocí k vyšetřování. "Nám tento stav víceméně vyhovuje," konstatoval. Založení české obdoby německého Gauckova úřadu, který se zaměřuje na práci tajné komunistické policie bývalé Německé demokratické republiky (Stasi), navrhli Václav Krása (US), Marek Benda (ODS) a Jaroslav Janeček (KDU-ČSL).

Institut by spravoval a zpracovával svazky komunistické Státní bezpečnosti (StB). Veřejnost by seznamoval s tím, jak komunistický systém a jeho bezpečnostní složky fungovaly a jak byli občané diskriminováni. Dokumenty shromážděné z ministerstev vnitra, spravedlnosti a zahraničí by mohli studovat i občané.

Návrh se setkal v prvním čtením s kritikou. Sociální demokrat Zdeněk Jičínský jej nazval lacině a povrchně zpracovaným. Podle něj "posedlý přístup", který navrhovatelé při zpracování zvolili, neřeší snahu o analýzu národní minulosti. Kromě toho podle něj 12 let po pádu komunismu veřejnost nezajímá činnost StB. Ministr vnitra Stanislav Gross varoval, že přijetí zákona bude znamenat konec vyšetřování zločinů komunismu.

ÚDV vznikl před osmy lety sloučením Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB, který byl součástí ministerstva vnitra, a Střediska dokumentace protiprávnosti komunistického režimu. Středisko dokumentovalo všechny zločiny komunismu, ale nemělo vyšetřovací pravomoc a nemohlo trestně stíhat pachatele. ÚDV po svém vzniku převzal pravomoci obou svých předchůdců.

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.