ČJA (original) (raw)

ČJA 4

273 oba dva nom. m. živ. (2393)

1 M (v)oba dva

(v)obá dvá (obí dví 256)

2 Na rozdíl od spis. jazyka se v nářečích pro nom. živ. m. vyčleňuje zvláštní podoba, a to s dlouhou koncovou samohláskou.

Jediným mapovaným rozdílem je proto pouze kvantitativní obměnaobá dvá × oba dva. Formy obá dvá se objevovaly již ve staré češtině a jejich vznik se vysvětluje analogií podle nom. m. třie.

3 Základní formou užívanou téměř po celém území je podoba s dlouhými koncovými samohláskami: obá dvá. Tvar oba dva, shodný se spis. jazykem, vytváří souvislý nedubletní areál v sev. části svč. nář. (s výjimkou Podkrkonoší), menší pak na Chodsku. Na rozsáhlou oblast na severu navazuje v nář. vč. široký přechodový pás, v němž byly zachyceny obě formy jako dubletní. Slez. areál s variantou oba dva výrazně přesahuje směrem na Valašsko.

V městské mluvě převládá podoba oba dva.

4 oba dva stč., Jg, Tk, MČ, sloven. (jen m. neživ.)

obá dvá stč., Tk nespis.

5 voba Ju 2, 4 — vobá Ju 3, Ru 1, 2, 4 — obá Ru 5 — dva Ju 1, 2, 4, Ru 3 — dwa Po 1 — dvá Ju 3, 4, Ru 1, 2, 4, 5

6 SSA 9.26, OLA 2659 (dva), 2673 (oba)

Bá