Carlo Goldoni (original) (raw)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Carlo Goldoni
Rodné jméno Carlo Goldoni
Narození 25. února 1707Benátky
Úmrtí 6. února 1793 (ve věku 85 let)rue Dussoubs
Pseudonym Polisseno Fegejo
Povolání dramatik, spisovatel, libretista, scenárista, překladatel, básník-právník, básník, režisér a prozaik
Alma mater Modenská univerzitaPadovská univerzitaUniverzita v Pavii
Témata divadlo, literatura, drama, próza a poezie
Významná díla Sluha dvou pánůMirandolinaLékárníkLa donna di garboIl bugiardo
Manžel(ka) Nicoletta Connio (od 1736)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Carlo Osvaldo Goldoni (25. února 1707, Benátky – 6. února 1793, Paříž) byl italský dramatik, především autor mnoha desítek komedií, z nichž mnohé se hrají dodnes.

Narodil se v rodině lékárníka Giulia Goldoniho a Margherity Salvioni. Číst a psát se naučil už ve čtyřech letech, svou první hru napsal v devíti letech. Stěhovavý život nezdařile podnikavého otce a vlastní neposednosti jej hnaly od dětských střevíčků nejrůznějšími městy severní Itálie: než ve 40 letech zakotvil k trvalejšímu pobytu jako profesionální dramatik v Benátkách. Pokusil se studovat filosofii u dominikánů v Rimini (1720–1721), práva v Pavii (1723–1724) a později v Modeně (1727). Studium práv dokončil až v roce 1731 v Ravenně. Mezitím psal další hry, kočoval s hereckou společností, pracoval v různých advokátních kancelářích sám si i jednu otevřel v domovských Benátkách. Po několika letech se ale přesunul do Verony kde se naplno začal věnovat divadlu.

Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou.

V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Klement XIII.

V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784–1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

Commedie