krk – Wikislovník (original) (raw)

Možná hledáte Krk nebo KRK.

• IPA: [kr̩k]

• krk? • info

• krk

Polské kark, srbochorvatské dialektové krk. Praslovanské *kъrkъ souvisí se sanskrtským kŕ̥kāta- téhož významu i galorománským cricon 'hrdlo', východiskem je indoevropské *kr̥ko- 'krk' od *(s)ker-k- 'točit, kroutit' . Podobná motivace je i u jiných indoevropských názvů krku – srov. srbochorv. a slovinské vrât (srovn. vrtět či německé Hals, latinské collum z indoevropského *kwel- 'točit, kroutit'.[1]

• rod mužský neživotný

1. část těla některých živočichů spojující hlavu s trupem

   • Žirafy mají dlouhé krky.

2. část většiny strunných hudebních nástrojů sloužící jako podpora strun

   • Harfa má krk odlišné stavby.

3. (přeneseně, CHYBA: Neznámý příznak "mn.") děti

   • Živím pět hladových krků.

4. (expresivně) život

   • Dal bych za to krk, že je to pravda.

5. část těla

   • afrikánština: nek, hals
   • albánština: qafë ž
   • amharština: አንገት
   • angličtina: neck
   • arménština: վիզ
   • baskičtina: sama
   • běloruština: шыя ž
   • bulharština: врат m, шия ž
   • čínština: 頸, 颈, 頸項, 颈项
   • dánština: hals m
   • esperanto: kolo
   • estonština: kael
   • finština: kaula
   • francouzština: cou m
   • gruzínština: კისერი
   • hindština: गरदन
   • indonéština: leher
   • italština: collo m
   • japonština: 首, 頸
   • kannadština: ಕತ್ತು
   • katalánština: coll
   • kečuánština: kunka
   • klasický nahuatl: quechtli
   • korejština: 목
   • laoština: ຄໍ
   • latgalština: koklys m
   • latina: collum s
   • litevština: kaklas m
   • lotyština: kakls m
   • maďarština: nyak
   • makedonština: врат m
   • mongolština: хүзүү
   • němčina: Hals m
   • nizozemština: nek m
   • norština: hals m
   • okcitánština: còl
   • polština: szyja ž
   • portugalština: pescoço m
   • rumunština: gât s
   • ruština: шея ž
   • řečtina: λαιμός m, αυχένας
   • slovenština: krk m
   • slovinština: vrat m
   • starořečtina: τράχηλος m
   • svahilština: shingo
   • španělština: cuello m
   • švédština: hals c
   • tagalština: leeg
   • tatarština: муйын
   • thajština: คอ
   • turečtina: boyun
   • turkmenština: boýun
   • ukrajinština: шия ž
   • vietnamština: cổ

6. —

7. —

8. dítě, děcko

9. hlava

• krční

• krčit

• krčit se

• krkat

• krnout

• krknutí

• krkolomný

• krkovice

• krček

• krkoun

• krkavý

• krkavice

• krčnice

• krčař

• pověsit se na krk

• padnout kolem krku

• přivázat si na krk

• mít na krku

• mít z krku

• mít po krk

• jít o krk

• jít po krku

• sahat voda až po krk

• zakroutit krkem

• lézt krkem

• strč prst skrz krk

• vykroutit si zvědavostí krk

• přijít o krk

1. (v obecném jazyce) třetí osoba jednotného čísla minulého času mužského rodu a příčestí činné slova krknout, nářeční obdoba tvaru krkl

   • Flašku vzal, vypil, a krk' si – a náhle byli v Podlesí.
   • Pardon, krk' jsem si.

2. říh

3. krknul

4. vyjadřuje zvuk krkání

   • Krk, ozvalo se jen co dopil pivo.

5. vyjadřuje hlas krkavce

6. říh

• Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971. Heslo krk.

1. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „krk“, s. 313.

• Článek Krk ve Wikipedii
• Téma Krk ve Wikicitátech