nos – Wikislovník (original) (raw)

Možná hledáte ños, nōs, nós, nòs, nôs, nös, nős, nøs, nǫs, noś, ñós, nôș, nºs, №s, Nos, NOS, nos., Nos., N.O.S., n-os, noos nebo noss.

pád \ číslo jednotné množné
nominativ nos nosy
genitiv nosu nosů
dativ nosu nosům
akuzativ nos nosy
vokativ nose nosy
lokál nosu / nose nosech
instrumentál nosem nosy
  1. nepárový lidský smyslový orgán, který určuje vůni

    • Vlak mu ujel přímo před nosem.
    • En ten týky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky. Bez klobouku bos, natloukl si nos!
    • Pořádná, smysluplná práce mu nejde pod nos — ať se za něj chytí.
  2. smyslový orgán

  3. (knižně) chřípí, (zdrobněle) nosánek, nosík, nosíček, (expresivně) frňák, rypák, sosák, čumák, čenich, raťafák, chobot, pršák, čuchometr

živočichové:

  1. druhá osoba singuláru rozkazovacího způsobu slova nosit
  1. naši, naše
  1. my, nás
    • Quod nōs fuimus, estis; quod nōs sumus, vōs eritis. – Jste tím, čím jsme byli my; čím jsme my, budete i vy.
    • Nē nōs inducās in tentātiōnem, sed līberā nōs ā malō. – Neuveď nás v pokušení, ale vysvoboď nás od zlého.
  1. inu
Substantivum singulár plurál
nominativ nos nosy
genitiv nosa nosów
dativ nosowi nosom
akuzativ nos nosy
instrumentál nosem nosami
lokál nosie nosach
vokativ nosie nosy
  1. nos
  2. čumák
  1. nám, nás
  1. nic
  1. JUNGMANN, Josef. Slownjk česko-německý Josefa Jungmanna. Díl 3. (Knjžecí arcibiskupská knihtiskárna, Josefa wdowa Fetterlowá), 1837, s. 82. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:910b7569-b039-4430-8195-fb0f2c4673c6, 19. června 2025.
  2. Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „nos“, s. 461, 464.