sedm – Wikislovník (original) (raw)

Všeslovanské; praslovanské *sedmь se zformovalo od řadové číslovky *sedmъ („sedmý“),[1] která pochází z prabaltoslovanského *septmas a praindoevropského *sept(ə)mo-. (Příbuzná jsou staropruské septmas, latinské septimus, řecké ἕβδομος hébdomos.)[2]

pád singulár plurál
nominativ sedm
genitiv sedmi
dativ sedmi
akuzativ sedm
vokativ sedm
lokál sedmi
instrumentál sedmi
  1. přirozené číslo následující po čísle šest; zapisuje se arabskou číslicí 7

    • Týden má sedm dní.
  2. číslo

  1. MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 2., opravené a doplněné vyd. Praha : Academia, 1968. 868 s. Heslo „sedm“, s. 539–540.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „sedm“
  3. BĚLIČ, Jaromír. Sedm, sedmnáct, sedmdesát…. Naše řeč, 1972, roč. 55, čís. 2–3, s. 72-78. Dostupné online. ISSN 0027-8203.