bandita – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [bandɪta]
ban-di-ta
Z italského bandito — „vyhnanec, vypověděnec“, jež je příčestím minulého slovesa bandire — „vyhnat“. Toto sloveso vzniklo z germánského bannan, jež dalo vzniknout i německému verbannen. Významu „lupič“ nabylo v souvislosti s tím, že vyhnanci prchali do hor a živili se loupením.[1]
- rod mužský životný
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | bandita | bandité / banditi |
| genitiv | bandity | banditů |
| dativ | banditovi | banditům |
| akuzativ | banditu | bandity |
| vokativ | bandito | bandité |
| lokál | banditovi | banditech |
| instrumentál | banditou | bandity |
lupič
Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-09-19]. Heslo bandita.
- ↑ ŠMILAUER, Vladimír. Výklady slov. Naše řeč, 1937, roč. 21, čís. 4, s. 98-101. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
Rozcestník 
Téma