brečet – Wikislovník (original) (raw)
Oznamovací způsob
| osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
| přítomný čas | brečím | brečíš | brečí | brečíme | brečíte | brečí |
Rozkazovací způsob
| osoba | číslojednotné | číslo množné |
|---|---|---|
| 2. | 1. | 2. |
| breč | brečme | brečte |
Příčestí
| rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| mužský životnýi neživotný | ženský | střední | mužskýživotný | mužský neživotnýa ženský | střední | |
| činné | brečel | brečela | brečelo | brečeli | brečely | brečela |
| trpné | brečen | brečena | brečeno | brečeni | brečeny | brečena |
Přechodníky
| rod | číslo jednotné | číslo množné | |
|---|---|---|---|
| mužský | ženskýstřední | mužskýženskýstřední | |
| přítomný | breče | brečíc | brečíce |
vydávat charakteristický zvuk podobný ve větší či menší míře protestu nespokojeného (lidského) mláděte, kojence, provázený často vyměšováním slz, nahlas plakat
(expresivně) stěžovat si
- Pak zas budou všichni brečet, jak je zasáhla krize.[1]
vzlykat, štkát (hovorově) bulit, bulet, (expresivně, zhruběle) řvát, (knižně) lkát, (neutrálně) plakat