budiž – Wikislovník (original) (raw)

• IPA: [bʊɟɪʃ]

• bu-diž

1. (archaicky) třetí osoba jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa být

   • Chvála věčná budiž Tobě, Bože věčný, v každé době
   • Budiž Ti země lehká.

2. (archaicky) zesílený tvar druhé osoby jednotného čísla rozkazovacího způsobu slovesa být[2]

   • Budiž pamětliv na mne, Bože můj, k dobrému, což jsem pak koli činil při lidu tomto.[3]

3. —

4. buď

• buďtež

Tvar imperativu slovesa být (považován za archaismus) ustrnul do podoby částice – doslova „ať je (tomu tak)“.[2]

1. částice připouštění

   • Chceš jet na výlet? Tak tedy budiž.

2. částice přisvědčení

   • Mohu jít s vámi? – Budiž.

3. třebas, buďsi, klidně, dobrá, dobře

4. ano, jistě, beze všeho, jo, hm, jasně

5. ne, ani nápad

6. ne, ani nápad

7. ↑ Jakub Jan Ryba: Česká mše vánoční

8. 1 2 PILAŘOVÁ, Daniela. Odkud k nám přišlo budiž?, jazykový sloupek, redigo.cz, 20. 09. 2006

9. ↑ Bible kralická, Nehemiáš 5, 19