buvol – Wikislovník (original) (raw)

Z řeckého bubalos resp. latinského bubalus, přikloněním k -vol.[1]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ buvol buvoli / buvolové
genitiv buvola buvolů
dativ buvolovi / buvolu buvolům
akuzativ buvola buvoly
vokativ buvole buvoli / buvolové
lokál buvolovi / buvolu buvolech
instrumentál buvolem buvoly
  1. rod sudokopytníků z čeledi turovitých
  1. ŠMILAUER, Vladimír. Výklady slov (Ze starého českého přírodopisu). Naše řeč, 1940, roč. 24, čís. 7, s. 209. Dostupné online. ISSN 0027-8203.