chtít – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas chci / (nářečně) chcu chceš chce chceme chcete chtějí / (zastarale) chtí / (nářečně) chcou

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
chtěj chtějme chtějte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné chtěl chtěla chtělo chtěli chtěly chtěla
trpné chtěn chtěna chtěno chtěni chtěny chtěna

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný chtěje / chtě / (nářečně na Moravě) chca chtějíc / chtíc chtějíce / chtíce

  1. (chtít + akuzativ, archaicky genitiv) požadovat, přát si, žádat

    • Chce Jarmilku za ženu.

  2. (chtít + akuzativ, archaicky genitiv) mít úmysl, záměr

    • Chci to udělat.

  3. mít chuť

    • Moc se mi tam chce, ale nemám pořádný oblek.

  4. (přeneseně) potřebovat

    • Chtělo by to ještě přidat mouku.

  5. se zájmeny tázacími utvoří zájmeno neurčité, příp. zájmenné příslovce

    • Ať s tím jde kdo chce kam chce, mě už to nezajímá. – kdokoliv, kamkoliv
    • Ať to stojí kolik chce, nekoupím. – libovolně, sebevíc

  6. (expresivně) vyjadřuje obavu, že něco nastane

    • Zdá se, že nám chce umřít, ale to ještě neví, jak máme dobrého veterináře.

  7. požadovat, přát si, žádat

  8. požadovat, přát si, žádat, toužit, vyžadovat

  9. hodlat, zamýšlet, mínit

  10. dychtit, lačnět

  11. potřebovat, (přeneseně) snést

  12. –

  13. –

  1. ↑ Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „chtít“, s. 510, 511.