cizinec – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [t͡sɪzɪnɛt͡s]
ci-zi-nec
rod mužský životný
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | cizinec | cizinci |
| genitiv | cizince | cizinců |
| dativ | cizinci / cizincovi | cizincům |
| akuzativ | cizince | cizince |
| vokativ | cizinče | cizinci |
| lokál | cizinci / cizincovi | cizincích |
| instrumentál | cizincem | cizinci |
člověk pocházející z cizí země
- Jsem ještě stále cizincem, s nímž se jedná zdvořile a ohleduplně, ale s nedůvěrou.[1]
člověk pocházející z cizí země
- angličtina: alien, stranger, foreigner
- finština: vieras
- francouzština: étranger m
- italština: straniero m
- katalánština: estranger m, foraster m
- korsičtina: furesteru m
- latina: peregrinus m, hostis m, advena m
- maďarština: külföldi
- němčina: Ausländer m, Fremder m
- polština: obcokrajowiec m, cudzoziemiec m
- portugalština: extrangeiro m
- ruština: иностранец m
- řečtina: ξένος m
- slovenština: cudzinec m
- srbština (cyrilice): странац m
- srbština (latinka): stranac m
- španělština: forastero m, extranjero m
cizozemec, (hanlivě) přivandrovalec, cizák
—
—
—
—
- ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 48.