děda – Wikislovník (original) (raw)

pád \ číslo jednotné množné
nominativ děda dědové
genitiv dědy dědů
dativ dědovi dědům
akuzativ dědu dědy
vokativ dědo dědové
lokál dědovi dědech
instrumentál dědou dědy
  1. (hovorově) otec některého z rodičů

    • Děti jely na prázdniny k dědovi.
  2. (hovorově) starý muž

    • Auto porazilo nějakého dědu.
  3. otec některého z rodičů

  4. stařík

  5. děd, dědeček

  6. stařík

  1. genitiv a akuzativ singuláru substantiva děd

    • Poslouchal mlčky zase svého děda, jenž bez přetržky dále mluvil (…)[1]
  2. Josef Braun: Zašlými věky, povídka U lože mistra z Prachatic