drak – Wikislovník (original) (raw)

Možná hledáte Drak.

Existovalo již ve staročeštině, doloženo v textu z 1. poloviny 14. století. I když Gebauer viděl původ v německém Drache,[1] přejato patrně přímo z latinského dracō[2][3] (genitiv dracōnis) a to zase z řeckého δράκων (drákōn, „drak, had“),[4] vycházejícího pravděpodobně z kmene δρακ-, silného aoristu od δέρκεσθαι (dérkesthai, „s hrozivým zrakem“).[5]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ drak draci / drakové
genitiv draka draků
dativ draku / drakovi drakům
akuzativ draka draky
vokativ draku draci / drakové
lokál draku / drakovi dracích
instrumentál drakem draky

  1. bájný tvor, nejčastěji v podobě velkého okřídleného ještěra, někdy i několikahlavého, schopného dštít oheň; saň

    • Z toho jezera vychází už dva roky ukrutný velikánský drak, ten má dvanáctero hlav, a vyhrožoval nám, nedáme-li mu každý nový měsíc jednu pannu, že všecka naše pole a luka zkazí, dobytek sežere, město rozboří a nás všecky podáví.[6]
    • Tam tedy ležel, kolosální rudozlatý drak, a tvrdě spal; z tlamy a z nozder mu vycházely třásně páry a chomáčky dýmu, ale jeho oheň byl ve spánku přidušený. Pod ním, pod všemi jeho údy, pod obrovským stočeným ocasem a všude kolem něho se po neviděném dně na všechny strany táhly nesčetné hromady drahocenností, zpracovaného i nezpracovaného zlata, drahokamů a klenotů i stříbra zčervenalého rudým přísvitem.[7]

  2. (přeneseně, expresivně) prudký, přísný nebo zlý člověk; neposedné, živé dítě

    • Náš pan řídící byl na latinu pravý drak; stačilo jedno zaváhání v deklinaci a už jeho rákoska tancovala po lavici.
    • Stará paní byla v hospodářství jako drak, nikomu nic neodpustila a čeládka se jí bála víc než samotného pána.[8]

  3. létající hračka nadnášená silou větru působící proti tahu pouštěcí šňůry

    • Na svahu za hřbitovem pouštěli dva chlapci papírového draka.[9]
    • Běhání po louce s pestrobarevným drakem klouzajícím po obloze může být skvělý způsob, jak u dětí podpořit zájem o pohyb a přírodu.

  4. bájný tvor

  5. prudký člověk

    • slovenština: drak m

  6. saň, (nářečně) šarkan; (samice) dračice; (mládě) dráče; (malý, neškodný) dráček; (nepřesně, v širším slova smyslu) veleještěr, ještěr, plaz, had, okřídlenec, létavec, dravec, (hanlivě) obluda, netvor, nestvůra, stvůra, příšera, potvora, bestie; (přibližně, v mytologii) wyverna, zmej, bazilišek, hydra, leviatan, lindworm, amfiptéra, amfisbéna, (fiktivní) drakodlak, drakorozený, drakonián

  7. divoch, divous, bouřlivák, ohnivec, sršatec, zběsilec, běs, ras, kruťas, kruťák, (slangově) krutopřísňák, (archaicky) přísník, cepovatel, divúr, pudivítr, (nářečně) pocháb; (o ženě) dračice, tygřice, ďáblice, divoška, divoženka, lítice, fúrie, harpyje, saň, semetrika, megera; (o dítěti) šídlo, čipera, neposeda, nezbeda, nezbedník, rošťák, uličník, raubíř, lump, dareba, darebák, rarach, čerchmant, šotek, (zdrobněle) lumpík, čertík, ďáblík, diblík, dráček, dráče, (zastarale) rajstajbl

  8. —

pád \ číslo jednotné množné
nominativ drak draky
genitiv draku draků
dativ draku drakům
akuzativ drak draky
vokativ draku draky
lokál draku dracích
instrumentál drakem draky

  1. (v letectví, v meteorologii) upoutaný nebo vlečený létající objekt nadnášený silou větru

  2. (v letectví) základní pevné části konstrukce letadla (trup, nosné plochy, podvozek, řídící soustava)

  3. předmět upoutaný k zemi

    • slovenština: drak m

Doloženo od roku 1571.[11]

Substantivum singulár plurál
nominativ drak draky / (hovorově) draci
genitiv draka drakov
dativ drakovi drakom
akuzativ draka draky / (hovorově) drakov
lokál drakovi drakoch
instrumentál drakom drakmi

  1. drak (mytický tvor)

  2. drak (dětská hračka)

  3. šarkan

  4. —

Substantivum singulár plurál
nominativ drak draci
genitiv draka drakov
dativ drakovi drakom
akuzativ draka drakov
lokál drakovi drakoch
instrumentál drakom drakmi
  1. (přeneseně) prudký, popřípadě rychlý a výkonný člověk
Substantivum singulár plurál
nominativ drak draky
genitiv draka drakov
dativ draku drakom
akuzativ drak draky
lokál drake drakoch
instrumentál drakom drakmi

  1. (v letectví) upoutaný nebo vlečený létající objekt nadnášený silou větru

  2. (v letectví) základní pevné části konstrukce letadla (trup, nosné plochy, podvozek, řídící soustava)

  3. ↑ GEBAUER, Jan. Slovník staročeský. 2., nezměněné vyd. Díl 1. (A–J). Praha : Academia, 1970. Heslo „drak“, s. 325.

  4. ↑ MACHEK, Václav. Etymologický slovník jazyka českého. 3., nezměněné vyd. Praha : Academia, 1971. 866 s. Heslo „drak“, s. 126.

  5. ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „drak“, s. 132.

  6. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „drak“, s. 143.

  7. ↑ The Oxford English Dictionary. Vol. III. D–E. Oxford University Press, Oxford 1933. Heslo „Dragon1“, s. 635.

  8. ↑ ERBEN, Karel Jaromír. Živá voda. Praha : Melantrich, 1932. Kapitola Drak dvanáctihlavý.

  9. ↑ TOLKIEN, John Ronald Reuel. Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky. Překlad František Vrba. Praha : Odeon, 1979.

  10. ↑ RAIS, Karel Václav. Zapadlí vlastenci. Praha : K. Šimáček, 1894.

  11. ↑ ŠRÁMEK, Fráňa. Stříbrný vítr. Praha : Grosman a Svoboda, 1910.

  12. ↑ KRAUS, Jiří, a kol. Nový akademický slovník cizích slov A–Ž. 1. vyd. Praha : Academia, 2005. 879 s. ISBN 80-200-1351-2. Heslo „drak“, s. 187.

  13. ↑ Slovenská akadémia vied. Jazykovedný ústav Ľudovíta Štúra. Historický slovník slovenského jazyka I. A-J. Bratislava: Veda, 1991. ISBN 80-224-0228-1. Heslo „drak“, s. 310.