fáro – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [ˈfaː.rɔ]
fá-ro
Vychází patrně z německého slovesa fahren, příp. substantiva Fahrer.
- rod střední
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | fáro | fára |
| genitiv | fára | fár |
| dativ | fáru | fárům |
| akuzativ | fáro | fára |
| vokativ | fáro | fára |
| lokál | fáru | fárách |
| instrumentál | fárem | fáry |
(hovorově, expresivně, familiárně) automobil, auto, zejména dražší, silné apod.
- Kdo je ten bohatý Angličan, který přijel za dcerou Mainových? To byla otázka, kterou si mezi sebou šeptali. Rozpaky se ještě zvýšily, protože jeho vzhled neodpovídal jeho automobilu. „Vypadá jako sicilský mafián,“ žertoval Soniin spolužák. „S tímhle fárem by mohl být členem camorry,“ poznamenal druhý. Rádžív přijel neupravený a s několikadenním strništěm, protože přespával v autě, aby ušetřil za pokoj v hotelu.[1]
- Aby si Tomáš Král junior na takové fáro vydělal, musel by hrát hokej nejspíše několik lidských životů.
auťák
kára, bourák, auťák, (částečně) žihadlo; (neutrálně) vůz, auto
↑ Javier MORO: Červené sárí (Když se moc platí životem), ze španělštiny přeložila Marie JUNGMANNOVÁ. Ikar, Praha 2010 ― citováno dle Korpus.cz