filuta – Wikislovník (original) (raw)

Z francouzského filou, které je nářeční formou subst. fileur.

pád \ číslo jednotné množné
nominativ filuta filutové
genitiv filuty filutů
dativ filutovi filutům
akuzativ filutu filuty
vokativ filuto filutové
lokál filutovi filutech
instrumentál filutou filuty

  1. mazaný jedinec, chytrák

  2. chytrák

  3. lišák, šelma, chytrák, koumák, koumes, (přeneseně) hlavička

  4. ↑ https://www.dwds.de/wb/Filou

  5. ↑ KLÁCEL, František Matouš. Příruční slovník jazyka českého i německého. V Praze: I.L. Kober, 1865, s. 290. Dostupné také z: https://ndk.cz/view/uuid:fc270670-7666-11dc-9857-000d606f5dc6?page=uuid:94c8fe86-1a2a-408b-892e-650bd689be47&fulltext=prachnal%C3%ADvan%C3%BDa.eraburdjtrieben, heslo prachnalívaný – Hauptfilou.