go – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [ˈgɔ]
go
Z japonského 碁 (go), což je japonský název pro danou hru.
- rod střední
- nesklonné
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | go | |
| genitiv | ||
| dativ | ||
| akuzativ | ||
| vokativ | ||
| lokál | ||
| instrumentál |
Přes středověkou a starou angličtinu z předpokládaného pragermánského *gāną. Srovnej např. německé gehen, dánské gå nebo nizozemské gaan.
- ambitranzitivní
- nepravidelné, vícekmenné
- pomocné i plnovýznamové
| kategorie | tvar |
|---|---|
| infinitiv | go |
| 3. osoba | goes |
| préteritum | went |
| perfektum | gone |
| vid průběhový | going |
- chodit, jít
- jezdit, jet
- fungovat, šlapat, pracovat
- odcházet, odejít
- stávat se
- dopadnout, skončit
- prodat se
- vydržet, přežít
- zemřít
- říkat, vyd(áv)at zvuk; odbíjet
osobní