gruntovat – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas gruntuji / gruntuju gruntuješ gruntuje gruntujeme gruntujete gruntují / gruntujou

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
gruntuj gruntujme gruntujte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné gruntoval gruntovala gruntovalo gruntovali gruntovaly gruntovala
trpné gruntován gruntována gruntováno gruntováni gruntovány gruntována

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný gruntuje gruntujíc gruntujíce
  1. (v obecném jazyce) důkladně uklízet[1]

    • Gruntoval jsem si celý pokoj.
    • Před Vánoci budeme jako vždy gruntovat.
  2. uklízet

  3. piglovat

  4. (vulgárně) bordelařit, dělat bordel

  1. Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2013-11-11]. Heslo gruntovat.