hrom – Wikislovník (original) (raw)

pád \ číslo jednotné množné
nominativ hrom hromy
genitiv hromu hromů
dativ hromu hromům
akuzativ hrom hromy
vokativ hrome hromy
lokál hromu hromech
instrumentál hromem hromy

  1. akustický jev při bouřce

    • Venku ale spustil se hrozný lijavec, začalo se blýskati, hrom rachotil a vítr skučel.[1]
    • Černá, deštivá je noc, ani hvězdy na obzoru, hromů dost a blesků moc, chladné větry skučí v sboru.[2]

  2. (expresivně) výraz překvapení, hněvu či zloby při klení; u sta hromů, hrom do toho, atp.

  3. akustický jev

  4. —

Substantivum singulár plurál
nominativ hrom hromy
genitiv hromu hromov
dativ hromu hromom
akuzativ hrom hromy
lokál hrome hromoch
instrumentál hromom hromami
  1. hrom
  1. ↑ TYL, Josef Kajetán. Sebrané spisy. Svazek jedenáctý. Praha : I. L. Kober, 1880. s. 88–117. Dostupné online.
  2. ↑ Moderní básníci angličtí (1700—1800), překlady Jaroslava Vrchlického. Praha: Jos. R. Vilímek, vyd. okolo 1900. s. 136–137. Dostupné online.