klakson – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [klaksɔn]
klak-son
Z anglického klaxon.
- rod mužský neživotný
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | klakson | klaksony |
| genitiv | klaksonu | klaksonů |
| dativ | klaksonu | klaksonům |
| akuzativ | klakson | klaksony |
| vokativ | klaksone | klaksony |
| lokál | klaksonu | klaksonech |
| instrumentál | klaksonem | klaksony |
hlasité varovné zařízení motorových vozidel
- Z dálky temně zahučelo auto. Zvuk se přibližoval, zavyl klakson a ohnivé oči reflektoru ozářily muže a ženu, kteří stáli vedle proutěného koše a odpočívali.[1]
houkačka
- Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2021-04-13]. Heslo klakson.