matka – Wikislovník (original) (raw)

Možná hledáte matką.

Ze staročeského matka, což je zdrobnělina z máti (genitiv mateře), které má obdobu ve všech slovanských jazycích. Praslovanské *mati (genitiv *matere) vychází z indoevropského *matēr, složeného z předpony *ma- původu stejného jako slovo máma, tedy z dětské žvatlavé řeči, a přípony -ter-, užívané i v dalších podobných slovech označujících členy rodiny, viz české sestra, bratr.[1][2]

Význam „součástka ke šroubu, matice“ je přenesený od hlavního významu slova matka pod vlivem německého Schraubenmutter.[3]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ matka matky
genitiv matky matek
dativ matce matkám
akuzativ matku matky
vokativ matko matky
lokál matce matkách
instrumentál matkou matkami
  1. rodič ženského pohlaví

    • nevlastní matka
  2. žena pečlivě se starající o něco, něco moudře řídící

    • matka představená
    • matka rodu
  3. (hovorově) (zvláště při oslovení) manželka

  4. (hovorově) (zvláště při oslovení) starší (venkovská) žena

  5. zvířecí samice s mladými

    • včelí matka
  6. (knižně) něco důležitého, milovaného, k čemu člověk blízký vztah

    • matka země
    • matka církev
  7. (knižně) původ, zdroj, základ

    • matka všeho zla
    • Historie je matka moudrosti.
  8. technická součástka s vnitřním závitem, doplněk ke šroubu

  9. (v náboženství) mateřské písmeno

  10. mateřská společnost v koncernu

  11. rodič ženského pohlaví

  12. starší žena, zvláště při oslovení

  13. zvířecí samice s mladými

  14. něco důležitého, k čemu máme blízký vztah

  15. původ, zdroj

  16. matice šroubu

  17. (hovorově) máti; (expresivně) mamka, mamina, maminka, mamička; (zdrobněle, expresivně) matička, matinka, maminčička, maminečka, maminenka; (v obecném jazyce) máma; (nářečně) maměnka, maměnečka; (zastarale) rodička; (zastarale, básnicky) máť; (zastarale, hovorově) mamá

  18. příznivkyně, ochránkyně, dobrotitelka

  19. panímáma

  20. samice, samička, královna

  21. matička

  22. původ, zdroj, základ

  23. matice

skloňování podle vzoru kala
Substantivum singulár plurál
nominativ matka matkat
genitiv matkan matkojen(matkain)
akuzativ matkanmatka matkat
partitiv matkaa matkoja
essiv matkana matkoina
translativ matkaksi matkoiksi
inessiv matkassa matkoissa
elativ matkasta matkoista
illativ matkaan matkoihin
adessiv matkalla matkoilla
ablativ matkalta matkoilta
allativ matkalle matkoille
abessiv matkatta matkoitta
komitativ matkoine
instruktiv matkoin
  1. cesta (přechod z jednoho místa na druhé)

  2. vzdálenost

  3. etäisyys, välimatka

Substantivum singulár plurál
nominativ matka matki
genitiv matki matek
dativ matce matkom
akuzativ matkę matki
instrumentál matką matkami
lokál matce matkach
vokativ matko matki
  1. matka
Substantivum singulár plurál
nominativ matka matky
genitiv matky matiek
dativ matke matkám
akuzativ matku matky
lokál matke matkách
instrumentál matkou matkami
  1. matka (rodič)

    • nevlastná matka
  2. matka (řídící, pečující žena)

    • matka predstavená
    • matka rodu
  3. matka (oslovení starší ženy)

  4. matka (samice s mladými)

    • včelia matka
  5. (knižně) matka (to, k čemu má člověk vztah jako k matce [1])

    • matka zem
    • matka cirkev
  6. (knižně) původ, základ

    • matka všetkého zla
  7. děloha

  8. matice (součástka)

  9. mať, mati, mater, matička, mama, mamina, mamka, mamička, mamičenka, mamuľa, mamuľka, mamulienka, mamuška, mamušenka, mamušinka, rodička, roditeľka

  10. samica, samička, královna

  11. matička

  12. maternica

  13. matica

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „máma“, s. 360.
  2. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „matka“, s. 368.
  3. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „matice“, s. 368.
  4. stejně jako dělnicím bylo ve starověku matkám přisuzováno mužské pohlaví, např. u Vergilia