mechanika – Wikislovník (original) (raw)

pád \ číslo jednotné množné
nominativ mechanika mechaniky
genitiv mechaniky mechanik
dativ mechanice mechanikám
akuzativ mechaniku mechaniky
vokativ mechaniko mechaniky
lokál mechanice mechanikách
instrumentál mechanikou mechanikami

  1. obor fyziky, zkoumající pohyby těles a působení sil mezi nimi

  2. mechanické ústrojí tvořící celek

  3. —

  1. genitiv singuláru substantiva mechanik
  2. akuzativ singuláru substantiva mechanik