močit – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [mɔt͡ʃɪt]
mo-čit
intranzitivní i tranzitivní
nedokonavé
Oznamovací způsob
| osoba | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | 2. | 3. | 1. | 2. | 3. | |
| přítomný čas | močím | močíš | močí | močíme | močíte | močí |
Rozkazovací způsob
| osoba | číslojednotné | číslo množné |
|---|---|---|
| 2. | 1. | 2. |
| moč | močme | močte |
Příčestí
| rod | číslo jednotné | číslo množné | ||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| mužský životnýi neživotný | ženský | střední | mužskýživotný | mužský neživotnýa ženský | střední | |
| činné | močil | močila | močilo | močili | močily | močila |
| trpné | močen | močena | močeno | močeni | močeny | močena |
Přechodníky
| rod | číslo jednotné | číslo množné | |
|---|---|---|---|
| mužský | ženskýstřední | mužskýženskýstřední | |
| přítomný | moče | močíc | močíce |
-
- Potřebuji močit.
- močit krev
(zastarale) vystavovat působení kapaliny ponořením do ní
- Anuška konopě močila, žabka jí do kapsy skočila; na druhý den močila len, žabka jí z kapsičky skočila ven.[1]
- vymočit (vymočit se)
- pomočit (pomočit se), pomočovat (pomočovat se)
- namočit (namočit se), namáčet (namáčet se)
- moč
- močení
- ↑ František Ladislav Čelakovský: Slovanské národní písně