moc – Wikislovník (original) (raw)

Možná hledáte MOC, moč, moć, móc, mộc, МОС, мос. nebo Мос.

pád \ číslo jednotné množné
nominativ moc moci
genitiv moci mocí
dativ moci mocem / mocím
akuzativ moc moci
vokativ moci moci
lokál moci mocech / mocích
instrumentál mocí mocemi

  1. schopnost něco vykonat nebo způsobit

    • Bylinky sesbírané o svatojánské noci mají obrovskou moc léčit.

  2. možnost někoho ovládat nebo mít nad někým převahu

    • Svůj pocit moci si upevňoval týráním slabších dětí.

  3. oprávnění autoritativně regulovat společenské vztahy nebo rozhodovat v konkrétních případech a tato rozhodnutí vymáhat

    • Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.[1]

  4. fyzická nebo duševní síla

    • Čaroděj již neměl moc použít dalších kouzel a byl svržen do bezedné propasti.

  5. —

  6. —

  7. fyzická nebo duševní síla

    • polština: moc ž
  1. (v obecném jazyce) mnoho, příliš
    • Bylo toho na mě moc.
  1. ↑ Ústava České republiky, čl. 2, odst. 3