mučit – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas mučím mučíš mučí mučíme mučíte mučí

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
muč mučme mučte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné mučil mučila mučilo mučili mučily mučila
trpné mučen mučena mučeno mučeni mučeny mučena

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný muče mučíc mučíce

  1. záměrně způsobovat někomu fyzickou či psychickou bolest

    • Moje dcera mučívala na politické vězně filozofické fakultě.

  2. způsobovat bolest

  3. trýznit, trápit, (částečně) soužit, sužovat