oponovat – Wikislovník (original) (raw)

Možná hledáte oponovať.

Z latinského oppōnĕre (klást do cesty), jež je odvozeno ze slovesa pōnĕre (položit, postavit, klást).

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas oponuji / (hovorově) oponuju oponuješ oponuje oponujeme oponujete oponují / (hovorově) oponujou

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
oponuj oponujme oponujte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné oponoval oponovala oponovalo oponovali oponovaly oponovala

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný oponuje oponujíc oponujíce

  1. (oponovat komu (v čem)) vést slovní nebo písemný spor, protiřečit

    • Paradoxní na tom je mimo jiné i to, že Miroslav Kalousek je jeden z mála politiků, kteří dokážou bez potíží a suverénně oponovat Babišovi, Havlíčkovi a Schillerové a jejich četným populistickým výlevům.[1]

  2. (odborně) (oponovat (komu) co) posuzovat a hodnotit jako oponent, být oponentem (nějaké práce)

    • oponovat diplomovou práci

  3. namítat, být proti, protiřečit, odporovat, ohrazovat se, protestovat, nesouhlasit

  4. (neutrálně) posuzovat, recenzovat

  5. souhlasit, přitakávat

  6. –

  1. ↑ FENDRYCH, Martin. Nevyužít Kalouska je jako mít v týmu Messiho a nechat ho sedět na lavičce. Aktuálně.cz [online]. Economia. 2023-12-11 [cit. 2024-08-18]. Dostupné online.