organizace – Wikislovník (original) (raw)

Přejato přes německé organisieren (organizovat) z francouzského tvaru organiser od slova organe (orgán), které vzešlo z pozdně latinského organum (nástroj, smyslové ústrojí, orgán).[1] Další původ lze vidět v řeckém ὄργανον (nástroj, nářadí, dílo)[2] odvozeném od ἔργον (dílo, práce).[3] R. Večerka ve svém Uvedení do etymologie připouští i možnost přímého přejetí z řečtiny.[4]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ organizace organizace
genitiv organizace organizací
dativ organizaci organizacím
akuzativ organizaci organizace
vokativ organizace organizace
lokál organizaci organizacích
instrumentál organizací organizacemi

  1. činnost spočívající v organizování

    • organizace společenských akcí

  2. účelné uspořádání složek určitého celku

    • organizace textu knihy

  3. sdružení osob nebo institucí se společným cílem nebo zájmy, popřípadě nižší složka takového sdružení

    • základní organizace; tajná organizace, rozpočtová organizace

  4. organizování

  5. uspořádání

  6. instituce

  7. organizování, příprava, vedení, řízení

  8. struktura, uspořádání, rozložení

  9. sdružení, seskupení, spolek

  1. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „organizovat“, s. 431.
  2. ↑ HOLUB, Josef; LYER, Stanislav; LUTTERER, Ivan. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha : SPN, 1978. Heslo „orgán““, s. 322.
  3. ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „orgán“, s. 431.
  4. ↑ VEČERKA, Radoslav, a kol. K pramenům slov : uvedení do etymologie. 1. vyd. Praha : NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2006. 355 s. ISBN 80-7106-858-6. Paragraf 9.2.19, s. 203.