osel – Wikislovník (original) (raw)
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | osel | osli / oslové |
| genitiv | osla | oslů |
| dativ | oslovi / oslu | oslům |
| akuzativ | osla | osly |
| vokativ | osle | osli / oslové |
| lokál | oslovi / oslu | oslech |
| instrumentál | oslem | osly |
podrod čeledi koňovitých (Asinus)
- U kůlu byl přivázán starý šedivý osel, spokojeně chroupal bodlák a tu a tam zahýkal na celé kolo.
(hanlivě) hlupák
- Ty starý osle! Všechno jsi zase pomotal!
zvíře
- angličtina: donkey, ass
- arabština: حِمَار
- arménština: էշ
- bretonština: azen m
- esperanto: azeno
- francouzština: âne m
- hebrejština: חֲמוֹר m
- indonéština: keledai
- italština: asino m
- japonština: 驢
- jidiš: אײזל m
- ladino: azno m
- latina: asellus m, asinus m
- němčina: Esel m
- okcitánština: ase m
- polština: osioł m
- ruština: осёл m
- slovenština: somár m
- srbština (cyrilice): магарац m
- španělština: asno m, burro m
- zazaki: her m
- mužský rod jednotného čísla minulého příčestí činného slovesa osíti
- IPA: [oˈzɛl]
Z pozdnělatinského aucellus, které je pozměněným avicellus, což je zdrobnělina substantiva avis. Srovnej především francouzské oiseau, katalánské ocell, italské ucello, lombardské usel či sicilské aceddu týchž významů.
- rod mužský
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | osel | oselli |