ostouzet – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas ostouzím ostouzíš ostouzí ostouzíme ostouzíte ostouzejí / ostouzí

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
ostouzej ostouzejme ostouzejte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné ostouzel ostouzela ostouzelo ostouzeli ostouzely ostouzela
trpné ostouzen ostouzena ostouzeno ostouzeni ostouzeny ostouzena

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný ostouzeje ostouzejíc ostouzejíce

  1. způsobovat někomu ostudu, hanobit, pomlouvat ho

    • Velmi rád slyšel, jak jej někdo ponižuje a ostouzí. Jestliže však mu lidé vzdávali čest, velice se trápil.[1]

  2. difamovat, tupit, špinit, očerňovat, pomlouvat, diskreditovat, (částečně) hanobit

  1. ↑ LANGER, Jiří. Devět bran Chasidů tajemství. 2. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1965. S. 232.