péct – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas peču / (zastarale) peku pečeš peče pečeme pečete pečou / (zastarale) pekou

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
peč / (zastarale) pec pečme / (zastarale) pecme pečte / (zastarale) pecte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné pekl pekla peklo pekli pekly pekla
trpné pečen pečena pečeno pečeni pečeny pečena

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný peka pekouc pekouce

  1. upravovat potravu déle trvajícím silným žárem ze všech stran, jen s malým množstvím tekutiny nebo zcela bez ní

    • Domácí chléb pekli každou sobotu.

  2. působit silným žárem

    • Slunce dnes pěkně peče.

  3. (hovorově, expresivně) (péct na + akuzativ) zaujímat k něčemu nebo někomu pasivní, lhostejný, odmítavý či pohrdavý postoj

    • Učil jsem se od rána celý den – pro dnešek už na to ale peču.
    • Peče na nás zvysoka – jsme jí dočista ukradení.

  4. rožnit

  5. pražit, připalovat, smažit, opékat

  6. kašlat, (vulgárně, expresivně) srát, mrdat, prcat (na někoho/něco)

  1. ↑ Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „péct“, s. 485–488.