připadnout – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas připadnu připadneš připadne připadneme připadnete připadnou

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
připadni připadněme připadněte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné připadl připadla připadlo připadli připadly připadla

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
minulý připad / připadnuv připadši / připadnuvši připadše / připadnuvše

  1. (připadnout někomu) v důsledku dělení se dostat do něčího vlastnictví

    • O Bílinu rozdělili se r. 1538 synové jeho Litvín, Děpolt a Kryštof takovým způsobem, že každý z nich třetinu dostal; ale po smrti Děpoltově († 1541) připadl díl jeho bratru Václavovi, který jej pak r. 1547 Kryštofovi prodal.[1]
    • Kdysi připadl mor říši zvířat; množství jich hynulo každý den, a nikde nekynula naděje v pomoc a úlevu.[2]

  2. (připadnout na něco) pojmout myšlenku, dostat nápad

    • Větve pak poskytovaly před palčivými paprsky slunečními tak příjemného stínu, že Robinson připadl na myšlenku také kolem svého hradu podobnou ohradu zříditi a mezery mezi jednotlivými kmeny zůstávající rovněž vyplniti zeleným větvovím a křovím.

  3. náležet

  4. náležet, vyjít

  5. napadnout, dostat nápad

  1. ↑ August Sedláček: Ottův slovník naučný/Bílina
  2. ↑ Jean de La Fontaine: Bajky Lafonténovy/Mor mezi zvířaty, překlad: Emil Herrmann, 1875