původ – Wikislovník (original) (raw)

pád \ číslo jednotné množné
nominativ původ původy
genitiv původu původů
dativ původu původům
akuzativ původ původy
vokativ původe původy
lokál původu původech
instrumentál původem původy

  1. místo, kontext či charakteristiky vztahující se ke vzniku dané entity

    • Antonín Dvořák byl prostého původu, pocházel z řeznické rodiny.

  2. provenience

  3. určení

pád \ číslo jednotné množné
nominativ původ původi / původové
genitiv původa původů
dativ původu / původovi původům
akuzativ původa původy
vokativ původe původi / původové
lokál původu / původovi původech
instrumentál původem původy

  1. (zastarale) kdo něco způsobil, vyvolal

  2. (zastarale) kdo se domáhal soudního jednání

  3. původce, strůjce

  4. žalobce, půhon (v životném významu)