plakat – Wikislovník (original) (raw)

Možná hledáte plakát, plakať nebo plákať.

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas pláču pláčeš pláče pláčeme pláčete pláčou

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
plač / plakej plačme / plakejme plačte / plakejte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné plakal plakala plakalo plakali plakaly plakala

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný plakaje / pláče plakajíc / plačíc plakajíce / plačíce
  1. vyměšovat slzy v reakci na bolest nebo při mocných citových hnutích (jako žalu, šoku, dojetí, ponížení, vzteku, nezměrné radosti apod.)

    • Poté, co si rozbilo koleno, plakalo děvčátko bezútěšně celou hodinu.
    • Kája raději viděl, když se maminka zlobila, než když plakala. Ty její slzy pálily ho v srdečku. Pohladil ji po ruce a řekl: „Nic neplačte, maminko! Raději něco dobrého připravte, já natrhám kytičky, sněženky jistě najdu ve stráni, a donesu jí to, chudince.“[1]
    • „A přece si jednou na mne vzpomenete, že jsem to s vámi myslel dobře.“ Mezi dvaceti podvlékačkami ozval se vzlykot. To se dal Švejk do pláče. Polní kurát podíval se dolů. Tam stál Švejk a utíral si pěstí oči. Kolem bylo vidět radostný souhlas. Polní kurát pokračoval, ukazuje na Švejka: „Z toho člověka nechť si každý vezme příklad. Co dělá? Pláče. Neplač, povídám ti, neplač. Ty se chceš polepšit? To se ti, chlapečku, tak lehce nepodaří. Teď pláčeš, a až se odtud vrátíš do cimry, zas budeš stejně takový lump jako předtím. To musíš ještě moc přemýšlet o neskonalé milosti a milosrdenství božím, moc se starat, aby tvoje hřešící duše mohla nalézt ve světě tu pravou cestu, po které má kráčet.[2]
  2. vyjadřovat zármutek

  3. brečet, slzet, (básnicky, žertovně) lkát, ronit slzy, (v obecném jazyce, hovorově) bulet, (v obecném jazyce, hanlivě) fňukat, kňourat

  1. Felix Háj: Školák Kája Mařík
  2. Jaroslav HAŠEK: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války