plnoletý – Wikislovník (original) (raw)

číslo jednotné množné
pád \ rod mužskýživotný mužskýneživotný ženský střední mužskýživotný mužskýneživotný ženský střední
nominativ plnoletý plnoletý plnoletá plnoleté plnoletí plnoleté plnoleté plnoletá
genitiv plnoletého plnoletého plnoleté plnoletého plnoletých plnoletých plnoletých plnoletých
dativ plnoletému plnoletému plnoleté plnoletému plnoletým plnoletým plnoletým plnoletým
akuzativ plnoletého plnoletý plnoletou plnoleté plnoleté plnoleté plnoleté plnoletá
vokativ plnoletý plnoletý plnoletá plnoleté plnoletí plnoleté plnoleté plnoletá
lokál plnoletém plnoletém plnoleté plnoletém plnoletých plnoletých plnoletých plnoletých
instrumentál plnoletým plnoletým plnoletou plnoletým plnoletými plnoletými plnoletými plnoletými

  1. který dosáhl určitého konkrétního věku, od něhož smí provádět právní úkony, např. patnácti či osmnácti let

    • Oči mé se zakoukaly do chmelové brigádnice, doufám, že je plnoletá a nepůjdu do káznice.[1]

  2. zletilý

  3. neplnoletý, nezletilý

  1. ↑ Ivan Mládek: Chmelová brigáda