roucho – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [ˈrɔʊ̯xɔ]
rou-cho
Praslovanské *rucho není zcela jasné. Snad vychází ze stejného kořene jako rušit, rouno, rvát, vykládá se jako "(nepřátelům) servaný či vyrvaný oděv". Významová paralela by byla v róba.[1]
- rod střední
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | roucho | roucha |
| genitiv | roucha | rouch |
| dativ | rouchu | rouchům |
| akuzativ | roucho | roucha |
| vokativ | roucho | roucha |
| lokál | rouchu / rouše | rouchách |
| instrumentál | rouchem | rouchy |
-
- Klerika neb talár (fr. soutane), dlouhé, řasnaté roucho, sáhající od krku až po kotníky, které jest kněžstvu světskému předepsáno a přes něž se obřadní roucho obléká.[2]
(zastarale) rouška
oděv
Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-12-22]. Heslo roucho.
Slovník spisovného jazyka českého. Ústav pro jazyk český, 1960–1971, [cit. 2020-04-04]. Heslo roucho.
- ↑ REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 3., upravené a rozšířené vyd. Voznice : Leda, 2015. 823 s. ISBN 978-80-7335-393-3. Heslo „roucho“, s. 601.
- ↑ Klerika. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1899. s:Ottův slovník naučný/Klerika Díl 14, s. 364.
Rozcestník 
Téma