snacha – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [ˈsnaxa]
sna-cha
rod ženský
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | snacha | snachy |
| genitiv | snachy | snach |
| dativ | snaše | snachám |
| akuzativ | snachu | snachy |
| vokativ | snacho | snachy |
| lokál | snaše | snachách |
| instrumentál | snachou | snachami |
manželka syna
- angličtina: daughter-in-law
- francouzština: belle-fille ž
- italština: nuora ž
- němčina: Schwiegertochter ž
- polština: synowa ž, snecha ž, sneszka ž
- romština: bori ž
- ruština: сноха ž
- slovenština: nevesta ž
- španělština: nuera ž
(archaicky) zelva[1][2], (archaicky) zelvice[2], (archaicky) nevěsta[2]
- ↑ BĚLIČ, Jaromír; KAMIŠ, Adolf; KUČERA, Karel. Malý staročeský slovník. Praha : Státní pedagogické nakladatelství / Ústav pro jazyk český, rev. 2015-11-13, [cit. 2015-12-27]. Kapitola zelva.
- 1 2 3 KOTT, František Štěpán. Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický. Svazek 5. Praha : František Šimáček, 1887. Dostupné online. Heslo „Zelva“, s. 444.
Článek Snacha ve Wikipedii