substance – Wikislovník (original) (raw)

Z latinského substantia.

pád \ číslo jednotné množné
nominativ substance substance
genitiv substance substancí
dativ substanci substancím
akuzativ substanci substance
vokativ substance substance
lokál substanci substancích
instrumentál substancí substancemi

  1. (knižně) základ věcí a jevů

  2. (ve filosofii) část jsoucna, která existuje sama o sobě a nepotřebuje jiného ke své existenci, stálý nositel nestálých vlastností; něco, co je soběstačné a nepotřebuje nic dalšího ke své existenci ani ke svému vysvětlení

  3. (knižně) hmotný, materiální základ něčeho

  4. (v lékárenství) čistá látka, z níž jsou míchána léčiva do konkrétní lékové formy (jako aktivní se označuje účinná látka, jako neaktivní pak pomocná látka)

  5. podstata, základ

    1. podstata

  6. podstata

    1. (lidově) látka
pád \ číslo singulár plurál
nominativ substance substances

  1. látka, hmota, materiál

  2. podstata

  3. jádro

  4. vlastnictví, (rozsáhlý) majetek

  5. (v chemii) sloučenina, substance

  6. matter

  7. essence

  8. core

  9. means, wealth

  10. (zastarale) compound