tiše – Wikislovník (original) (raw)

• IPA: [cɪʃɛ]

• ti-še

1. genitiv singuláru a nominativ, akuzativ a vokativ plurálu substantiva tiš

2. přechodník přítomný jednotného čísla mužského rodu slovesa tišit

• způsobu

1. bez velkého hluku

   • Tiše se z restaurace vytratili.

2. potichu

   • angličtina: quietly, softly
   • francouzština: doucement
   • italština: piano
   • němčina: leise, still
   • polština: cicho
   • ruština: тихо
   • slovenština: ticho
   • švédština: tyst

3. potichu, zticha, ticho

4. nahlas, hlasitě, hlučně, hřmotně

• tichý
• tišit