trend – Wikislovník (original) (raw)

Možná hledáte Trend.

Z anglického trend.

pád \ číslo jednotné množné
nominativ trend trendy
genitiv trendu trendů
dativ trendu trendům
akuzativ trend trendy
vokativ trende trendy
lokál trendu trendech
instrumentál trendem trendy

  1. vlastnost entit způsobující, že určitý vývoj jejich vlastností či související situace je pravděpodobnější než jiné

  2. vlastnost entit

  3. tendence

Přes středoanglické a staroanglické trenden — „otáčet se, valit se“ odvozeno z pragermánského *trandijan, z nějž vznikla v germánských jazycích další slova spojená s kruhovým tvarem: např. staroanglické trinde — „(kulatá) hrouda“, starofríské trind, středodolnoněmecké trint — „kulatý“ a trent — „okruh, hranice“, nizozemské trent — „obvod“ nebo dánské trind — „kulatý“. V angličtině zaznamenáno poprvé po roce 1590 ve významu „ubíhat resp. zahýbat se určitým směrem.“[1]

pád \ číslo singulár plurál
nominativ trend trends

  1. trend, tendence

  2. tendency

Substantivum singulár plurál
nominativ trend trendy
genitiv trendu trendów
dativ trendowi trendom
akuzativ trend trendy
instrumentál trendem trendami
lokál trendzie trendach
vokativ trendzie trendy

  1. tendence, trend

  2. tendencja

Substantivum singulár plurál
nominativ trend trendy
genitiv trendu trendov
dativ trendu trendom
akuzativ trend trendy
lokál trende trendoch
instrumentál trendom trendmi

  1. tendence, trend

  2. tendencia

  1. ↑ HARPER, Douglas. Online Etymology Dictionary. [Cit. 2019-04-12]. Heslo trend. (anglicky)