ukazovat – Wikislovník (original) (raw)

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
přítomný čas ukazuji ukazuješ ukazuje ukazujeme ukazujete ukazují

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
ukazuj ukazujme ukazujte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné ukazoval ukazovala ukazovalo ukazovali ukazovaly ukazovala
trpné ukazován ukazována ukazováno ukazováni ukazovány ukazována

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
přítomný ukazuje ukazujíc ukazujíce

  1. označovat předmět, osobu, směr apod. (např. tak, že k nim namířím prst, ruku, ukazovátko či jiný podobný předmět)

    • Střelka kompasu ukazuje k severu.
    • Malé děti, když o někom mluví, ukazují na něj spontánně prstem - jako starším už jim to společenské konvence zakazují.

  2. nechat (někoho) dívat se

    • Ukazoval nám svou sbírku známek.

  3. usnadňovat (někomu) pochopení

    • Tento příklad ukazuje, že situace není tak jednoduchá, jak sis myslel.

  4. dávat najevo

    • Jeho gesto ukazuje, že má dobrou vůli.

  5. označovat objekt

  6. —

  7. předvádět, představovat

  8. upozorňovat, naznačovat

  9. projevovat