ulička – Wikislovník (original) (raw)
IPA: [ʊlɪt͡ʃka]
ulič-ka
Substantivum ulice zdrobnělé pomocí přípony -ička.
- rod ženský
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | ulička | uličky |
| genitiv | uličky | uliček |
| dativ | uličce | uličkám |
| akuzativ | uličku | uličky |
| vokativ | uličko | uličky |
| lokál | uličce | uličkách |
| instrumentál | uličkou | uličkami |
(zdrobněle) ulice
- Původně se chtěli vydat přímo do Parthenonu, ale když se proplétali aténskými uličkami, Vandinu pozornost upoutaly místní krámky.[1]
malá ulice
- angličtina: alley, lane, alleyway
- estonština: põiktänav
- francouzština: ruelle ž, allée ž
- hornolužická srbština: wulica ž
- italština: vicolo m
- litevština: skersgatvis m, gatvelė ž
- maďarština: utcácska, köz
- němčina: Gasse ž
- polština: uliczka ž
- ruština: переулок m, проулок m
- slovenština: ulička ž
- španělština: callejón m
—
Internetová jazyková příručka. Ústav pro jazyk český, 2008-, [cit. 2014-09-02]. Heslo ulička.
- ↑ CARTLAND, Barbara. Hledání lásky. Překlad Ludmila Havlíková. Praha : Baronet, 2007. ISBN 978-80-7384-012-9. S. 146.
Rozcestník 
Téma