ulice – Wikislovník (original) (raw)

Ke slovu lze najít ekvivalenty ve všech slovanských jazycích. Praslovanské *ulica (původně „úzká, sevřená cesta“) vychází z indoevropského *aulo- („podlouhlá dutina, trubice“).[1]

pád \ číslo jednotné množné
nominativ ulice ulice
genitiv ulice ulic
dativ ulici ulicím
akuzativ ulici ulice
vokativ ulice ulice
lokál ulici ulicích
instrumentál ulicí ulicemi
  1. komunikace v zastavěné části obce

    • Bydlela v zapadlé ulici.
    • ulice Na Příkopech
    • Byl zase nedělní den, pozdní odpůldne, když náš zámečník se ubíral z Dlouhé třídy do šedivé, zastrčené ulice ve čtvrti Petrská.[3]
  2. (hanlivě) veřejnost

  3. komunikace

  4. cesta, prospekt, třída, bulvár

  5. veřejnost, dav, lid

  1. genitiv jednotného čísla podstatného jména ulica

  2. nominativ množného čísla podstatného jména ulica

  3. akuzativ množného čísla podstatného jména ulica

  4. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. 1. vyd. Voznice : Leda, 2001. 752 s. ISBN 80-85927-85-3. Heslo „ulice“, s. 1690.

  5. Český jazykový atlas. Díl 4. Praha : Academia, 2002. ISBN 80-200-0921-3. Heslo „ulice“, s. 60, 61.

  6. Ignát Hermann: Z pražských zákoutí