urazit – Wikislovník (original) (raw)

Utvořeno od razit, které pochází od ráz. Je etymologicky příbuzné s řezat.

Oznamovací způsob

osoba číslo jednotné číslo množné
1. 2. 3. 1. 2. 3.
budoucí čas urazím urazíš urazí urazíme urazíte urazí

Rozkazovací způsob

osoba číslojednotné číslo množné
2. 1. 2.
uraz urazme urazte

Příčestí

rod číslo jednotné číslo množné
mužský životnýi neživotný ženský střední mužskýživotný mužský neživotnýa ženský střední
činné urazil urazila urazilo urazili urazily urazila
trpné uražen uražena uraženo uraženi uraženy uražena

Přechodníky

rod číslo jednotné číslo množné
mužský ženskýstřední mužskýženskýstřední
minulý uraziv urazivši urazivše

  1. způsobit někomu urážku

    • „Tys urazil ji a já urazil tebe, může-li se pravda nazvati urážkou.“[1]
    • A tatínek se na smrt urazil. Co jsem měla dělat? Já vím, bábo, čím jsem mu povinna, ale jako ženská mám také povinnost k svému domu, co myslíš?[2]

  2. zdolat, překonat vzdálenost

    • Světlo urazí za jednu sekundu zhruba tři sta tisíc kilometrů.
    • Když urazil kus cesty, napadlo ho ohlédnouti se.[3]

  3. úderem odlomit

    • Protože u sebe neměli vývrtku, urazili hrdlo lahve.

  4. dotknout se cti

  5. ponížit, potupit, zhanobit, dehonestovat

  6. zdolat, ujet, přejít

  7. —

  1. ↑ Josef Štolba: Humoresky, povídka Průchodní dům
  2. ↑ Karel Čapek: Kniha apokryfů, Goneril, dcera Learova
  3. ↑ Viktor Dyk: Klíč