Z praslovanské varianty se postupně vyvinula česká veliký a velký i ostatní slovanské varianty: staroslověnské великъ, ruské a ukrajinské великий, staroruské великъ, bulharské велик, srbské велики, slovinské a chorvatské velik, slovenské veliký, veľký, polské wielki, hornolužické wulki a dolnolužické wjeliki. Příbuznými slovy jsou také tocharské A wäl a tocharské B walo (obojí kníže, panovník) a tocharské B walke (dlouhodobý, dlouhotrvající, trvalý), řecké ἄλις (dost) a εἴλω, εἰλέω (svírám, mačkám). Někdy se dává do souvislosti se staroslověnským велѣти (velet), волѩ (vůle, svoboda) a валити (valit), s latinským veleo (jsem při síle, silný, zdráv) nebo s řeckým ἑλικόν ̇ ὀρθόν.[1]
