vlajka – Wikislovník (original) (raw)

pád \ číslo jednotné množné
nominativ vlajka vlajky
genitiv vlajky vlajek
dativ vlajce vlajkám
akuzativ vlajku vlajky
vokativ vlajko vlajky
lokál vlajce vlajkách
instrumentál vlajkou vlajkami
  1. různobarevný kus látky, obdélníkového, čtvercového či jinak pevně stanoveného tvaru a poměru stran, který označuje příslušnost ke skupině, organizaci, územní jednotce či státu, případně slouží k signalizaci

    • Nejkrásnější vlajku má přece Česká republika - který Čech by o tom pochyboval?
    • Vlajka vzhůru letí, k radosti svých dětí. Hned se s mráčky snoubí, vlát bude zas, až mladí čas opustí nás.[1]
  2. různobarevný kus látky

  3. prapor, zástava, standarta

Substantivum singulár plurál
nominativ vlajka vlajky
genitiv vlajky vlajok
dativ vlajke vlajkám
akuzativ vlajku vlajky
lokál vlajke vlajkách
instrumentál vlajkou vlajkami
  1. vlajka
  1. Hřešihlavské zvěsti 1937. Praha: Sociální středoškolská péče, 1937, s. 3.