vlk – Wikislovník (original) (raw)
Možná hledáte Vlk.
Z praslovanského *vьlkъ vznikla česká i další slovanské varianty: staroslověnské влькъ, běloruské воўк, bulharské вълк, srbské a chorvatské вук / vuk, slovinské volk, slovenské vlk, polabské våuk, polské wilk, lužickosrbské wjelk, ruské a makedonské волк, ukrajinské вовк.[1]
- rod mužský životný
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | vlk | vlci / (archaicky) vlkové |
| genitiv | vlka | vlků |
| dativ | vlku / vlkovi | vlkům |
| akuzativ | vlka | vlky |
| vokativ | vlku | vlci |
| lokál | vlku / vlkovi | vlcích / (v obecném jazyce) vlkách |
| instrumentál | vlkem | vlky |
-
- Pro všechny vlky na světě platí, že ať žijí kdekoliv, dokážou se svému prostředí výtečně přizpůsobit.[2]
- Přijde-li pes na stopu vlčí, zapomíná na všechnu kázeň, na všelikou svou povinnost a rozpáliv se hněvem velikým, žene se slepě za vlkem; může-li jej dostihnouti a s ním na život a na smrt se rváti, je mu největší rozkoší; ani rány utržené ani smrt soudruha nejsou s to, aby schladily jeho vášnivost; buď vlk neb já zní heslo jeho, a umírající ještě hledí nepříteli svému zakousnouti se do hrdla.[3]
šelma
- angličtina: wolf
- asturština: llobu m
- baskičtina: otso
- esperanto: lupo
- estonština: hunt
- finština: susi
- francouzština: loup m
- ido: volfo
- irština: faolchú m
- italština: lupo m
- japonština: 狼
- katalánština: llop m
- latina: lupus m
- litevština: vilkas m
- lotyština: vilks m
- maďarština: farkas
- němčina: Wolf m
- nizozemština: wolf
- norština (bokmål): ulv m
- norština (nynorsk): ulv m
- okcitánština: lop m
- polština: wilk m
- portugalština: lobo m
- romština: ruv m
- ruština: волк m
- řečtina: λύκος m
- slovenština: vlk m
- srbština (cyrilice): вук m
- srbština (latinka): vuk m
- starořečtina: λύκος m
- španělština: lobo m
- švédština: varg c, (zastarale) ulv c
- turečtina: kurt
- ukrajinština: вовк m
- žemaitština: vėlks m
rod mužský neživotný
| pád \ číslo | jednotné | množné |
|---|---|---|
| nominativ | vlk | vlky |
| genitiv | vlka / vlku | vlků |
| dativ | vlku | vlkům |
| akuzativ | vlka | vlky |
| vokativ | vlku | vlky |
| lokál | vlku | vlcích / vlkách |
| instrumentál | vlkem | vlky |
(lidově) opruzenina mezi stehny a hýžděmi
hračka
—
—
—
—
—
IPA: [vl̩k]
vlk
Z praslovanského *vьlkъ vznikla slovenská i další slovanské varianty: staroslověnské влькъ, běloruské воўк, bulharské вълк, srbochorvatské вук / vuk, slovinské volk, české vlk, polabské våuk, polské wilk, lužickosrbské wjelk, ruské a makedonské волк, ukrajinské вовк.[1]
- rod mužský
| Substantivum | singulár | plurál |
|---|---|---|
| nominativ | vlk | vlky / vlci |
| genitiv | vlka | vlkov |
| dativ | vlkovi | vlkom |
| akuzativ | vlka | vlky / vlkov |
| lokál | vlkovi | vlkoch |
| instrumentál | vlkom | vlkmi |
- vlk [1]
- 1 2 Этимологический словарь русского языка
- ↑ SIGL, Angelika; MEYER, Mira. Vlci. Nový pohled na plachého lovce. Praha : Aventinum, 2015. 199 s. ISBN 978-80-7442-055-9. Kapitola Co je o vlcích třeba vědět, s. 15.
- ↑ STARÝ, Karel. O šelmách psovitých. V Praze: Frant. Bačkovský, 1897, s. 51. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:16cacea0-4b7b-11e7-aac4-005056827e51.